Rouchovany 6. prosince 2008.

Hon pořádalo MS Rouchovany.  Ze psů byli přítomni tři místní ohaři a k tomu Dasty a Gino. Přestože jsme v Rouchovanech na lovu častými hosty, na tomto druhu honu na drobnou jsme byli poprvé.

Bažanti byli v remízku uprostřed zoraného pole - lánu o velikosti tak deset hektarů. Remízek byl obstoupen kruhovou lečí. Odtud občas po návštěvě psa nějaký bažant vyletěl a buď byl sloven, nebo ulétl. Lán pole byl na třech stranách lemován mezí s hustým travním krytem, v dolní části lánu tekl potok - bahňák, zarostlý 5 metrů širokým rákosím a křovinami.

Slovení bažanti byli ihned přinášeni psy, bažanti, které se nepodařilo slovit, a bylo jich skoro polovina, ulétli a ukryli se na mezích a hlavně pak v rákosí, lemujících po všech čtyřech stranách oraniště. Po skončení leče lovci spolu s honci a psy ploužením prošli celý travní kryt a rákosí kolem zoraného pole. Psi slídili v krytině a vyhánéli ukryté bažanty. Bažanti, kteří vyletěli z krytiny, byli sloveni a dohledáváni psy.

Poté jsme se přemístili o několik kilometrů dál, kde většina bažantů byla také v remízku, obklopeného rozsáhlým zoraným lánem. Lovci obestoupili remízek jako v prvním případě a slovili opět tak polovinu z bažantů, které se odtud podařilo vyhnat, druhá půlka uletěla. 
Tato leč byla obtížnější, protože na jedné straně oraniště byl lesík s těžko prostupnými křovinami. Tady byla část střelců představena před venkovní stranu lesíka a zbytek lovců spolu s honci pomalu procházeli lesík a psi opět slídili a vyháněli ukrytou zvěř. Představeným střelcům na druhém konci lesíku se téměř všechna zvěř podařila ulovit a pak následovala dohledávka ve velmi těžkém terénu.
Další strana oraniště byla lemována širokou loukou, vedoucí pruce vzhůru s vysokou stařinou a podrostlou půl metru vysokou a hustou, ještě zelenou trávou. Chůze v tomto terénu byla velice obtížná a bez psů, kteří slídili a vyháněli zvěř z krytu, by se lovci vůbec neobešli. Přesto, že tato krytina byla velmi špatně prostupná, slídili zde psi, na rozdíl od lesa, jako diví, protože krytina byla zapachována divokou zvěří.
Zbylé dvě strany oraniště již byly lemovány pouze mezí s nižším travním krytem.

Obdobně tomu bylo i u třetí leče.

Sloveno bylo asi 120 kusů bažantí zvěře. Hon začal v osm hodin ráno a bez zastávky jsme chodili všemi druhy terénu a krytiny až do půl čtvrté odpoledne. Když řeknu, že jsme nachodili 10 kilometrů po měkké oranici s botama, obalenýma tunou bláta, či jiným obtížným terénem, tak se moc nespletu. Kolik toho naběhali psi, si netroufnu odhadnout. Ale Gino, ten se proměnil v úplně jiného psa. Zpět se zvěří se vracel cvalem, odevzdával vzorně a běhal úplně do mrtva. Na konci honu přinesl bažanta a u mne se s ním zastavil a normálně se zřítil k zemi.
Dasty s Ginem přinesli z různého druhu krytiny dohromady tak asi 80 kusů bažantů. A dovolím si tvrdit - bez slídění by jsme lovcům nebyli vůbec nic platní. A retrívra - který je vycvičen jako čistokrevný přinašeč, navigovaný systémem hvizdů a bílými rukavičkami, po lomené čáře až ke kusu, toho by za deset minut poslali i s vůdcem domů.

Chtěl bych mysliveckým přátelům z Rouchovat i pozvaným mysliveckým hostům poděkovat za naše oba psy, kteří prožili na tomto honu doslova myslivecký svátek.

A úplně na závěr pro "odpírače" slídění u retrívrů. Kdybych přišel se dvěma psy a řekl, že je mám skvěle vycvičené a umějí dokonale handling s tím, že když mně ukáží, kam zhruba padl bažant a tam psa systémem hvizdů navedu a on mně ten slovený kus (možná, pokud mezitím neodešel pryč) přinese, nebo kdybych je požádal, aby poblíž slovených kusů zapíchali tyčky a mí psi je pomocí handlingu pak přinesou, tak by řekli, že jsem blázen a proč s takovými psy chodím na hon.

Jak pozvanými mysliveckými hosty, tak členy místního sdružení byla u mých psů vysoce ceněna SAMOSTATNOST při práci. Ačkoliv zde byli poprvé, věděli, co mají dělat a bez zbytečných povelů pracovali prakticky samostatně.

A úplně na závěr: bez všestrannosti psů a hlavně bez toho, že byli schopni SAMOSTATNĚ SLÍDIT, SAMOSTATNĚ DOKONALE PROHLEDÁVALI terén a při navětření zvěře již lovec z chování psa okamžitě usoudil, kde se zvěř nachází a mohl se na výstřel dobře připravit, by tento lov v těchto přirozených terénních podmínkách nemohl proběhnout.

Tento hon mně jen utvrdil, že v reálné lovecké praxi je třeba mít buď jednoho všestranného psa, nebo dva psy: jednoho angličana na vystavování (pointr, setr, ...) a jednoho přinašeče.

11. prosince 2008                                                                                             Karel Zelníček.