Dne 6.12.  2008  se  panu Antonínu Hrůzovi v Rouchovanech (u Dukovan), ores Třebíč ztratila 4-letá fenka bígla Bára. Na krku měla obojek s telefonním číslem. Ten však mohla cestou ztratit. Bára si na procházce odběhla udělat své každodenní pětiminutové zahřívací kolečko, ze kterého se však tentokrát nevrátila Pokud máte o Báře nějakou informaci, zavolejte prosím na telefon   603794787    Za informace, vedoucí k nalezení pejska odměna.

 

 

 

Naše bíglice Bára - aneb jak se nenudit	Článek o Báře zaslali Helenka s Toníkem
Život s bíglem	Bíglice Bára  -  fotogalerie.

Bíglice Bára  -  článek redaktora.

S Toníkem a Helenkou jsme se seznámili na procházkách s našimi pejsky. Toník i Helenka jsou myslivci a "do důchodu" si pořídili bíglici Báru.

Chtěli nějakého klidného, hodného a milého pejska, kterého budou moci využít jako aktivné myslivci a který bude také vhodný pro vnoučata. A tak padla volba na Bígla.

Báru znám od jejího útlého věku. Dokud byla malé štěňátko, její akční rádius byl v únosné míře. Ale s přibývajícím věkem se u Báry projevovaly čím dál víc vlohy honiče se včím všudy, co slovo honič obnáší. Včetně nervy drásajícího, jednou i šestihodinového čekání na Bářin návrat. To vždy, když chytla teplou stopu zvěře, tak byla v prachu. Jednou ji Toník hledal autem, když se z Rouchovan šla trochu proběhnout a našel ji až v areálu jaderné elektrárny Dukovany.

Takže pokud se nechcete ke stáru nudit, nepořizujte si medvídka mývala, jak doporučuje Hrabal, ale bígla.

Kdo zná povahu bígla, tomu už ani nemusím nic dál vyprávět. Paličatý, tvrdohlavý pejsek se sloní pamětí, který eliminuje snahy cvičitele jednoduše: Když je na vodítku, dá se docílit, aby se choval způsobně, když je na volno, tak vám to vrátí tak, že se jde trochu proběhnout a vrací se něco mezi čtrt hodinou a půldnem.

Když vezme Toník Báru na hon, tak pak sděluje, že hon měl dvě kola: první kolo byl vlastní hon na zvěř (kdy se Báře vždy podařilo zmizet do dáli) a druhé kolo pak byl hon na Báru. Druhé kolo bylo vždy zábavnější.

Bára složila bez problémů barvářské zkoušky a barvářské zkoušky honičů, ale aportovat do svých tří let odmítala velmi tvrdošíjně. Tak jsme se s Toníkem jednou rozhodli, že tříletou Báru přeškolíme na přinašeče a docvičíme poslušnost a ovladetelnost ve větší vzdálenosti od vůdce a pak také vylepšíme přivolání. No a taky nechtěla do vody a o aportu z vody jsme jen mohli tiše snít.

No, sranda to nebyla, zjistili jsme, že Bára je ještě paličatější, než jsme si původně představovali. Ale k dnešnímu dni Bára nosí vše, pro ji pošlete, dohledá a přinese bez potíží srstbatou, aport z vody má stoprocentní. Jediné, na co jsme ji zatím nezlomili, je pernatá. Pernatou vezne do mordy z ruky, drží, nosí, ale sama ji ze země nezvedne. No - snad se nám to povede ještě dopilovat - za týden jdeme s Bárou na podzimky.
Dokonce i poslušnost a ovladatelnost má už na slušné úrovni a chůzi u nohy bez vodítka včetně obratů zvládá tak, že by jí to mohla závidět většina retrívrů.

Když jsme to vyprávěli vše Mirkovi, tak nám sdělil, že za tu dobu, co jsme věnovali Báče, bychom měli už vycvičené aspoň tři ohaře. A Mirek ví, o čem mluví.

4. června 2008

Karel Zelníček, redaktor webovek