Bakovi  -  Jak jsme byli na prvních zkouškách a vyhráli
Poslala Lidka Bednaříková.

 

 

Když jsem se rozhodla Baka začít připravovat na zkoušky, hodně lidí mě přesvědčovalo, že jít na zkoušky vloh je zbytečné, že stačí až podzimní zkoušky. Kamarádi viděli, že Bak má výborný nos a je vytrvalý. Řekli, že pokud se nebude bát  výstřelu, není další ověřovaní vloh nutné. Já ale na zkoušky vloh nešla kvůli Bakovi, ale hlavně kvůli sobě. Nikdy jsem nic podobného nedělala, měla jsem strach z trémy, z rozhodčích, nevěděla jsem, jak probíhá praktická organizace, nic. Chtěla jsem si to vyzkoušet.

 

12.4.08 jsem byla s Bakem na svodu loveckých psů. Hned jsme ho přihlásila na vlohové zkoušky, ale bohužel, bylo už plno. Chystali jsme se tedy jako náhradníci. Po návratu z lovecké školy jsem se snažila uplatňovat vše, co jsem se tam naučila. Bak úžasně poslouchal, chodil u nohy, aportoval, plaval, no skvělé. Vydrželo mu to přesně týden. Pak jsem asi povolila v důslednosti a začal vystrkovat růžky.

 

V sobotu 10.5. ráno jsem vyrazila se psem na zkoušky. Nevěděla jsem, jestli nás vezmou. Od ráno šlo všechno špatně. Zaspala jsem, zapomněla jsem vodu a vlak jel pouze ve všední dny, takže jsem přijela pozdě…. Naštěstí jsem měla telefonní číslo na jednoho účastníka zkoušek. Ten mě zapsal poté, co se jeden účastník nedostavil. Hned, jak jsme dorazili, byl nástup, prohlídka a losování. Hádejte, jaké číslo jsem si vytáhla. Ano, šla jsem jako první.

 

Dojeli jsme na místo zkoušek a šli na vodu. Byla jsem tak rozklepaná, že jsem si ani nevzala aport. Naštěstí mě zachránil myslivec, podal mi kus klacku. Bak vzorně vlezl do vody, vzorně přinesl klacek a vzorně ho předal. Až na jednu maličkost. Nevylezl z vody. Prostě si u břehu sedl ve vodě. Možná to byla i moje chyba, že jsem stála moc blízko. Naštěstí u téhle disciplíny stačilo, že umí plavat.

 

Když se vystřídali další psi, otočili jsme se klánu obilí. Měla jsem poodejít od kraje, otočit se doleva a poslat psa slídit. Bohužel, stalo se to, čeho jsem se obávala. Úplně jsem ztuhla. Vůbec jsem nechápala, co mám dělat a kam jít. Ani jsem nevěděla, kde je vpravo a kde vlevo. Naštěstí, pes to vzal do svých pacek a na povel hledej se vydal hledat. Všiml si, kam ukázal rozhodčí a vydal se správně na levou stranu. Já se vydala pomalu za ním. Měla jsem štěstí, během dvou minut Bak narazil na stopu zajíce. Sledoval ji,  pak  hnal zajíce směrem k rozhodčím, tam se mu zajíc dvakrát ztratil a pes ho dvakrát znovu našel a vyhnal. Rozhodčí byl úplně nadšen, jak má Bak skvělý nos. Já jsem se mezitím uklidnila, a když se Bak vrátil, poslala jsem ho už správně hledat, abychom dodrželi časový limit. Tím jsem měli splněno všechno, kromě vodění na řemeni.

 

Jak se později vyjádřil myslivec, pes dělal to, k čemu byl vycvičen a nestaral se o to, že mávám rukama jako větrný mlýn a dávám zmatené pokyny. Já si vůbec nepamatuji, co jsem dělala. Přeslechla jsem i střílení, na které pes, dle rozhodčích, vůbec nereagoval. Jeden z rozhodčích nám řekl, že Bak je vynikající nosový pes, vytrvalý, temperamentní, se zájmem o práci, který by mohl uspět i na vyšších typech zkoušek, dostat se i na Memoriál. Ovšem, musel by mít zkušenějšího vůdce.

 

Jeden z rozhodčích mi řekl, ať sleduji při slídění práci dalšího psa a vůdce, že se něco naučím. Práce vůdce byla bezchybná, bohužel pes chodil pouze 10 metrů na obě strany, a když našel zajíce, odmítl ve slídění pokračovat. Rozhodčí uznal, že mi byli daleko lepší. Vůdce sice naprosto nemožný, ale dobře vycvičený pes ( díky Horys-lovu) to zvládl prakticky sám.

Před disciplínou vodění na řemeni jsem vzala Baka stranou a vysvětlila mu, jak to má vypadat. Díky tomu i tato disciplína dopadla dobře.

 

Protože začalo být horko, šli jsme s Bakem zpátky k chatě. Tam naštěstí byla voda i pro psy. Byla jsem ráda, že pes zkoušky udělal (před rokem mi každý říkal, že je to rozmazlený pokoják a nemá šanci). Protože jsme měli jenom čtyřky a trojky, věděla jsem, že to bude první cena. To mi ke štěstí úplně stačilo, byla jsem šťastná, že to máme za sebou, všechno ze mě spadlo a byla to pohoda. Nechápala jsem nervozitu ostatních vůdců, kteří si v chatě stále přepočítávali tabulky a porovnávali známky a data narození svých psů. Potom jsem se dozvěděla, že všichni ohaři zároveň soutěží o účast na Polabském derby (soutěže družstev ze čtyř sousedních okresů o Krejzův putovní pohár).

 

Pozdě odpoledne bylo vyhlášení výsledků a mi zjistili, že jsme první. Jak se vyjádřili myslivci ze sdružení, nejhorší hospodář má prostě nejlepší brambory, no.

 

24. července 2007                                                                                                Bak  a  Lidka