Po návratu domů jsem začali pomalu s výchovou, učila jsem ho běžné věci pro soužití v domě. Také jsem začali chodit na cvičiště, což bylo pro stěně úžasné. Nemá problémy ani s lidmi ani se psy.

Současně s nákupem štěněte jsem se stala členkou Klubu chovatelů loveckých slídičů. Na první schůzi sekce WŠŠ jsem slyšela, jak jsou naši miláčkové úžasní na honech, při aportu kachen z vody a vůbec při veškeré lovecké práci. Zaujalo mě to zvláště poté, co jsem mluvila s chovatelem - myslivcem, od kterého mám Baka. Ten mi řekl, že oba Bakovi rodiče jsou vynikající   a jeho sestra, kterou si nechal, také projevuje vrozené vlohy k lovecké práci.

Zjistila jsem, že připravit Baka na lovecké zkoušky sama nezvládnu. Jednak jsem nerozuměla pravidlům, a pak nemám honitbu na trénování. Navíc Bak neaportovat. Začala jsem tedy shánět myslivce, který mi pomůže s výcvikem. Někteří mě odmítli s tím, že pes stejně na hon nikdy nepůjde, a já jako křehké stvoření jeho lovecký výcvik nezvládnu. 
Nakonec jeden myslivec souhlasil, řekl, že se mi bude věnovat, dokud mě to bude bavit. Asi doufal, že se nás brzy zbaví. Začali jsme chodit do honitby se souhlasem zdejšího mysliveckého sdružení. Zároveň jsem dál chodila na cvičiště, ale měla jsem pocit, že se učíme stále totéž, že nikam nepostupujeme. Možná to bylo způsobeno tím, že se zde cvičili hlavně služební psy, u kterých se vyžaduje naprosto přesné provedení cviku.

V srpnu 2007 jsem byla se psem na výcvikovém týdenním táboře, kde ale byla převaha retrívrů. Tenkrát jsem nevěděla, že je rozdíl mezi ověřením vlohových vlastností retrívrů, potřebnými pouze pro chov a loveckými zkouškami vloh. Veškerý výcvik se točil pouze kolem OVVR, což jsem ale před odjezdem nevěděla, protože oficiálně se jednalo o tábor slídičů. Tam jsem měla problém s poslušností Baka. Cvičitelka mi vysvětlila, že je Bak agresivní pes a že ho mám zmlátit. Jak ho ale cvičit mi neporadila. Z tábora se tedy stala dovolená v krásném prostředí uprostřed lesů.

Po návratu začal myslivec Baka učit aport. Bak se ho pokusil pokousat. Dvakrát. Potom se z něho stal hodný pejsek, myslivce na slovo poslouchal, naučil se aportovat (parfos). Když jsme šli ven a byl poslán slídit, skvěle pracoval a nikdy nebyl pryč déle než 8 minut. Pouze odmítal plavat a bázlivě reagoval na výstřel. Začala jsem hledat způsob, jak ho to naučit. Potom jsem šla se psem párkrát cvičit sama a zjistila jsem, že mám problém. Bez přítomnosti myslivce mě pes občas poslechl a občas neposlechl. Můj učitel mi řekl, že ví, jak vycvičit psa, ale neví, jak mě naučit se psem pracovat. Nabídku, že mi psa vycvičí a vrátí po zkouškách jsem odmítla hned na začátku, když jsem hledala pomoc.