Pablo, aneb

Všichni si celkem zvykli na to, že Pablo si mě někam odtáhne, tam kam potřebuje.  Moje tiché domluvy, prosebným hlasem pronášené výčitky, nesmělé rozkazy se Pablovi velmi, velmi líbily, a hlavně si na to zvyknul.

Současně s mojí naprosto marnou snahou o poslušného pejska, jsem vesele obrážela výstavy.  Tam jsem byla ubezpečena o jeho vyjímečné, vskutku jiskřivé kráse, ale pořád jsem ne a ne zvítězit.  Ono když je nás v kruhu okolo 10-ti spolubojovníků, je celkem malá šance.  A protože jsem již částečně pronikla do problematiky chovu, výstav, výcviku, pokusila jsem se Pabla přihlásit na lovecké zkoušky a těšila se, jak někdy Pablo v pracovní třídě zaboduje.

Chtěla jsem mít jistotu že Pablo Vodní zkoušky absolvuje a tak jsem ho přihlásila na troje SZVP hned po sobě. První VP Pablo předvedl kdo je vůdce a kdo pouze řidič.  Sám myslivcům ukázal své pojetí práce labradora ve vodě.  Kdyby si nehrál s kačenou před zraky zcela zkoprnělých rozhodčích (rozdíl mezi labradorem a ohařem ve vodních pracech byl ten den velmi markantní – ve prospěch labradorů) mohli jsme mít I. cenu.  Ale i II. cena byla naprosto ohromující.  Myslivci si mysleli že mám tak super vycvičeného psa, protože bez jakékoholiv pokynu se mi zmítající Pablo vrhnul rychlostí MACH 3 tam někam, kde tušil svoji kořist – kačenu.  A já jsem stála tiše na břehu a čekala jak to dopadne. Až pak pochopili, že si pes dělá co chce a že vyrostl jako dřevo v lese.

Na druhých VP jsem už byla známá tvář.  Hlavní rozhodčí před celou koronou řekl, že se těší co předvedeme po týdnu…. . Ti kdo mě neznali, byli tímto zajímavým upozorněním navnaděni a když jsem šla na disciplínu, tak se za námi hrnula celá korona.  Nezklamali jsme je. Pes předved sílu hodnou Samsona a já jsem našla zalíbení v žertování ve stylu mistra Beana. Ono mi nic jiného nezbylo. Ale aspoň byla sranda. Opět druhá cena, ale tentokrát jsem dostala pochvalu, Pablo blbnul méně a jednu z disciplín vyšvihnul excelentně.

Zde si dovolím malinko odbočit. Tyto vodní práce organizovalo OMS Ostrava a já se velmi těšila . Pár dnů před zkouškama jsem tam volala, a moc sympatická slečna mi bohužel řekla, že tyto vodní práce nebudou, z důvodu malého počtu psů. Do pěti minut jsem příslušný počet psů sehnala, vůbec mi nevadilo že ti pejsci čuměli na kačeny poprvé v životě, hlavně že jsme mohli závodit…. .

Třetí vodní zkoušky jsem v mladické pýše a nerozvážnosti přihlásila na Memoriál Richarda Šrámka. Tam se sjela pracovní špička našich psů a outsider Pablo. Uvedl se naprosto skvěle – málem sežral Gina, jako by tušil kdo mu bude v příštích letech konkurentem. A tak jsem se tímto dlouhým povídáním dostala až sem, k samotnému začátku mého seznámení s Karlem a Simonou (Karel si zachránil Gina z Pablových zoubků a mimo jiné rady mi řekl, že takovýhle neposlušný pes patří k Horáčkovi a ten ho prý srovná).