Fera  - fenka Štěpánky a Josefa Koutových.

Fenka výmarského ohaře Fera zavítala na víkendový výcvik do naší lovecké psí školy Horys-lov.  Dovolím si podotknout, že Fera byla výcvikem kniha zcela nepopsaná. Současně však chci zdůraznit, že je to lepší, než pes, který má za sebou špatný výcvik a je v některém směru již zkažený.

Fera - to byla výzva - dokázat, co lze změnit za tři výcvikové lekce. Předně musím říct, že nejdůležitější ze všeho je, aby se změnil postoj vůdce ke svému svěřenci. Když k nám Josef přišel, tak se dá s trochou nadsázky říct, že vůdcem byla Fera. A naším úkolem bylo tyto role obrátit. To však nejde bez spolupráce s majitelem.

Takže výcvik probíhal ve dvou krocích. V prvním, ten byl proběhl během pár minut, se prokázalo, že Fera poslouchat umí a že vada je na druhém konci vodítka. Obtížnější a časově náročnější je pak naučit majitele, jak má ke svému svěřěnci přistupovat, aby jej poslouchal stejně, jako výcvikáře. A to není pak jen o výcviku psa, ale hlavně o tom vypozorovat, kde vůdce chybuje a dohodnout s ním, co dělat, aby jej pes poslouchal stejně jako výcvikáře.

A to se nám myslím u Fery podařilo. Fera se sice snažila, zejména v průběhu nácviku aportu šéfovat i výcvikáři, ale tam jsme si velmi rychle naše pozice vyjasnili. Podotýkám, že Fera aport do mordy brát neodmítala. Ona jej po uchopení vysloveně odhodila za sebe. Poprvé jsem viděl psa, který jasně sděloval, že tohle mu do mordy nikdo dávat nebude.