30. ledna 2001:  Anette posílá fotky a také malý pozdrav.

ozývám se po delší době, chci se s vámi podělit o své další zážitky. Jsem už velká holka, mám za sebou své první Vánoce a zkušenosti se sněhem a ledem.

O Vánocích to bylo fajn, páníčkové byli oba doma, občas přijel někdo další na návštěvu a tak bylo o zábavu i „vzrůšo“ postaráno. Stromeček i dárky jsem nechala na pokoji (mimochodem, taky jsem něco dostala), vyřádila jsem se dost venku na zahradě a okolních loukách. Jsou na nich takové velké balíky sena a na ty já hrozně ráda skáču.

Je tam taky spousta pachů a čmuchání, to já taky ráda. Když zamrzl rybník, nešla panička po hrázi, ale vydala se na druhou stranu po ledě. Bylo to zpočátku divné, nechtělo se mi, klouzalo to, rozjížděly se mi nohy, moc jsem tomu nevěřila, ale za chvíli jsem si zvykla. Ještě zajímavější bylo, když napadl sníh. To bylo prima! Mohla jsem v něm hrabat, lítat, válet se. Potom páníček vytáhl běžky a na nedaleké louce jsem se vyřádila až až.

Už jsem si zvykla na denní režim, vím, že mě páníčkové vždycky nechají dostatečně proběhat a vylítat, oni zase vědí, že když jsem doma sama a když mi nedají nic na hraní, mám tak trochu destruktivní choutky. Sice vím, že bude zle, ale nemůžu si pomoct!

Venku je zase tolik zajímavého k čuchání a prozkoumávání, že občas nevidím, neslyším. Páníčkům se to nelíbí, ale copak můžu odolat?