6. října 2008:  Anette posílá fotky a také krásný milý článeček.

 

Ahoj,

zdravím všechny, kdo mají pejsky a i ty, kteří je mají rádi a pokouší se rozumět i nám štěňatům. Zase jsem povyrostla, zesílila a jsem ještě roztomilejší. To říkají mí páníčkové a já jim samozřejmě věřím. Prý se na mě ani nejde zlobit, protože jsem tak přítulná a roztomilá.

 

Tahle taktika mi stoprocentně vychází a občasné lumpárničky a průšvihy mi tak snadněji projdou. Prý jsem chytrá a rychle pochopím, co se po mě žádá. Trochu se ale neshodneme, co můžu kousat, co rozkousat...... ,když ale já zatím „musím“ ty zoubky zaměstnávat. Páníčkové říkají, že už se těší, až budu mít ty druhé zuby, prý to nebudou takové jehličky. Uvidíme. Zatím to neumím posoudit.

 

Na své nové prostředí jsem si zvykla hned, vyhovuje mi zahrada i každodenní prolítky v okolních lesích, lukách a polních cestách. Tam vám je zajímavých věcí a pachů! Poznávám stále nové lidi, pejsky i velká „psiska“. Z těch velkých mám po jedné špatné zkušenosti trochu respekt, ale to se časem spraví. Jsem přeci „zlaťan“.

 

Ráda baštím a moji chuť za odměnu udělat cokoli páníčci rádi využívají. Na svých „výzkumných cestách“ vždy přiběhnu, když uslyším píšťalku nebo své jméno. Dostanu totiž nějaký mls a to já ráda. Někdy ale je ten pach tak zajímavý, že mi to chvilku trvá. Panička má na to ale trik. Zapíská a odchází. Já musím za ní, musím ji přeci následovat, že? S páníčkem se zase „vyblbnu“ při běhání, poskakování...... Večer jsem většinou ráda, že můžu ležet a spát.

 

 

Tak zase někdy příště.

 

6. října 2008                                                                                         Anette