- Aktuality
- Doporučujeme
- Upoutávka
- Nástěnka
- Lovecký výcvik
- Lovecká škola
- NAŠI PEJSCI
- Naše úspěchy
- Kynologické akce
- Diskuzní fórum
- Návštěvní kniha
- Odkazy
- Inzerce
- Různé
- Fotogalerie
- Kontakt
Stopa.
Stopování je vrozená vlastnost pejska a je na nás, abychom tuto jeho vrozenou vlastnost výcvikem co nejvíce zdokonalili. Nejprve začínáme s nácvikem stopy pána. K tomu potřebujeme jednoho pomocníka, který pejska podrží do doby, než se pán skryje, Zpočátku pejskovi dovolíme, aby první část odchodu pána viděl, což jej motivuje k jeho nalezení. Naším úkolem je pak, aby pejsek pochopil, že sledování pachové stopy je pro něj nejrychlejší způsob, jak se s pánečkem zase shledat.
Se stopou pána začínáme již v útlém věku, přitom postupně ztěžujeme terénní podmínky a stopu klademe i v méně příznivých povětrnostních podmínkách.
Metody nácviku stopy pána jsou dobře popsány v běžně dostupné literatuře, proto se touto problematikou nebudeme detailněnji zabývat.
Pokud máme zvládnutou stopu pána a pejsek pochopil, že na konci pachové dráhy se něco nachází, přistoupíme k nácviku další práce na stopě. Stopu dělíme na teplou a studenou, další dělení je na stopu pobarvenou a nepobarvenou.
S prací na stopě se pejsek setkává na mnoha typech zkoušek a denně v praxi. Klasické vypracování stopní dráhy je vlečka, při které se imituje dohledávka drobné zvěře, která nemusí barvit.
Řekneme si něco o druzích stop.
Teplou stopou rozumíme nasazení pejska v co nejkratším čase na stopní dráhu unikající zvěře. Zkušený pes přitom spolehlivě umí rozlišit, zda se jedná o zvěř poraněnou, nebo zdravou bez ohledu na to, zda je stopa pobarvená či nikoliv. Tato stopa je tedy čerstvá - tedy teplá.
Studenou stopou rozumíme pach, který pes zachytí, reaguje ovšem omezeně, tato stopa je stará, vyvětralá, tedy studená.
Když taháme vlečku, je to sice čerstvá stopa, ale se studeným kusem zvěře, což pes také umí rozlišit.
Další typ stopy je pobarvená (pokapaná krví - barvou)¨. Zkouší se na lesních, všestranných a barvářských zkouškách, liší se délkou a stářím založené dráhy.
Nepobarvená stopa je na zkouškách honičů a na barvářských zkouškách honičů, kde je stopa šlapaná čěrstvými spárkami divočáka nebo jiné spárkaté zvěře a také se podle zkoušek liší délkou a stářím. Na barvářských zkouškách honičů je stopa 500 metrů dlouhá a pes se vypouští z označeného místa před koncem stopy, musí kus po stopě na volno samostatně dohledat a hodnotí se také jeho chování u kusu, kde nesmí od kusu odběhnout a čeká na příchod pána.
Když shrneme výše uvedené, můžeme konstatovat, že všechny popsané druhy stop se liší typem zvěře, který dohledáváme a stářím stopy a dále zda se jedná o stopu pobarvenou, nebo nepobarvenou.
První zkoušky, které by měl pejsek absolvovat, jsou zkoušky vloh. Těchto zkoušek by se měli účastnit hlavně mladí pejsci, u kterých se mají prokázat jejich vlohy, které dosud nejsou překryty výcvikem.
Na zkouškách vloh se setkáváme s pojmem ochota k práci na stopě, jde o to zjistit, zda mladý, výcvikem nepoznamenaný pejsek má přirozenou vlohu k zachycení a vypracování teplé stopy.
Tuto vrozenou vlastnost stopovat pak u pejsků musíme dalším výcvikem dále rozvíjet a přivést k dokonalosti tak, že pejsek vypracuje stopu starou, za ztížených povětrnostních podmínek (vítr, suché a horké počasí) a v těžkých terénních podmínkách.
Tomu jej naučíme pouze správným výcvikem. Tam se pak už k vrozenému přidá naučené a je třeba výcvik vést tak, aby pejsek disciplínu stopa zvládal perfektně.
Při stopách na drobné zvěři pracuje pejsek samostatně, víceméně na volno, na spárkaté zvěři je standardní pomůckou barvářský řemen délky minimálně 5 metrů. Je důležité přikládat význam nasazování na stopu, nejvhodnější universální způsob neexistuje, každý zkušený vůdce se časem propracuje ke svému vlastnímu rituálu. Také každému psu vyhovuje jiný způsob podle jeho založení - rychlý, chtivý, pomalý, zbrklý, nenápadný.
Naše postupy při těchto pracech by měly být standardní a neše chování by mělo pejskovi signalizovat, co bude následovat a jaký druh práce po něm budeme požadovat.
Co se týká práce na pobarvené stopě, liší se způsobem vedení pejska. Pejsek může být veden až ke kusu na řemeni, nebo má řemen, ale jde na volno.
Pejske také může pobarvenou stopu vypracovat jako oznamovač, kdy k loži, které se nachází asi uprostřed stopní dráhy, jde na řemeni, vůdce počká u lože, pejsek zbytek barvy dopracuje samostatně, vrátí se pro vůdce a ke kusu jej dovede.
Posledním je vypracování pobarvené stopy jako hlásič, kdy od lože vypracuje stopu až ke kusu samostatně, u kusu setrvá, a hlášením přivolá svého pána.
Způsoby vedení pejska na barvě se liší bodovým ohodnocením, a zejména na všestranných a lesních zkouškách pak často rozhodují o pořadí v soutěži.
Metody nácviku stopy pána jsou dobře popsány v běžně dostupné literatuře, proto se touto problematikou nebudeme detailněnji zabývat.
Pokud máme zvládnutou stopu pána a pejsek pochopil, že na konci pachové dráhy se něco nachází, přistoupíme k nácviku další práce na stopě. Stopu dělíme na teplou a studenou, další dělení je na stopu pobarvenou a nepobarvenou.
S prací na stopě se pejsek setkává na mnoha typech zkoušek a denně v praxi. Klasické vypracování stopní dráhy je vlečka, při které se imituje dohledávka drobné zvěře, která nemusí barvit.
Řekneme si něco o druzích stop.
Teplou stopou rozumíme nasazení pejska v co nejkratším čase na stopní dráhu unikající zvěře. Zkušený pes přitom spolehlivě umí rozlišit, zda se jedná o zvěř poraněnou, nebo zdravou bez ohledu na to, zda je stopa pobarvená či nikoliv. Tato stopa je tedy čerstvá - tedy teplá.
Studenou stopou rozumíme pach, který pes zachytí, reaguje ovšem omezeně, tato stopa je stará, vyvětralá, tedy studená.
Když taháme vlečku, je to sice čerstvá stopa, ale se studeným kusem zvěře, což pes také umí rozlišit.
Další typ stopy je pobarvená (pokapaná krví - barvou)¨. Zkouší se na lesních, všestranných a barvářských zkouškách, liší se délkou a stářím založené dráhy.
Nepobarvená stopa je na zkouškách honičů a na barvářských zkouškách honičů, kde je stopa šlapaná čěrstvými spárkami divočáka nebo jiné spárkaté zvěře a také se podle zkoušek liší délkou a stářím. Na barvářských zkouškách honičů je stopa 500 metrů dlouhá a pes se vypouští z označeného místa před koncem stopy, musí kus po stopě na volno samostatně dohledat a hodnotí se také jeho chování u kusu, kde nesmí od kusu odběhnout a čeká na příchod pána.
Když shrneme výše uvedené, můžeme konstatovat, že všechny popsané druhy stop se liší typem zvěře, který dohledáváme a stářím stopy a dále zda se jedná o stopu pobarvenou, nebo nepobarvenou.
První zkoušky, které by měl pejsek absolvovat, jsou zkoušky vloh. Těchto zkoušek by se měli účastnit hlavně mladí pejsci, u kterých se mají prokázat jejich vlohy, které dosud nejsou překryty výcvikem.
Na zkouškách vloh se setkáváme s pojmem ochota k práci na stopě, jde o to zjistit, zda mladý, výcvikem nepoznamenaný pejsek má přirozenou vlohu k zachycení a vypracování teplé stopy.
Tuto vrozenou vlastnost stopovat pak u pejsků musíme dalším výcvikem dále rozvíjet a přivést k dokonalosti tak, že pejsek vypracuje stopu starou, za ztížených povětrnostních podmínek (vítr, suché a horké počasí) a v těžkých terénních podmínkách.
Tomu jej naučíme pouze správným výcvikem. Tam se pak už k vrozenému přidá naučené a je třeba výcvik vést tak, aby pejsek disciplínu stopa zvládal perfektně.
Při stopách na drobné zvěři pracuje pejsek samostatně, víceméně na volno, na spárkaté zvěři je standardní pomůckou barvářský řemen délky minimálně 5 metrů. Je důležité přikládat význam nasazování na stopu, nejvhodnější universální způsob neexistuje, každý zkušený vůdce se časem propracuje ke svému vlastnímu rituálu. Také každému psu vyhovuje jiný způsob podle jeho založení - rychlý, chtivý, pomalý, zbrklý, nenápadný.
Naše postupy při těchto pracech by měly být standardní a neše chování by mělo pejskovi signalizovat, co bude následovat a jaký druh práce po něm budeme požadovat.
Co se týká práce na pobarvené stopě, liší se způsobem vedení pejska. Pejsek může být veden až ke kusu na řemeni, nebo má řemen, ale jde na volno.
Pejske také může pobarvenou stopu vypracovat jako oznamovač, kdy k loži, které se nachází asi uprostřed stopní dráhy, jde na řemeni, vůdce počká u lože, pejsek zbytek barvy dopracuje samostatně, vrátí se pro vůdce a ke kusu jej dovede.
Posledním je vypracování pobarvené stopy jako hlásič, kdy od lože vypracuje stopu až ke kusu samostatně, u kusu setrvá, a hlášením přivolá svého pána.
Způsoby vedení pejska na barvě se liší bodovým ohodnocením, a zejména na všestranných a lesních zkouškách pak často rozhodují o pořadí v soutěži.