Ovladatelnost.

Pod pojmem Ovladatelnost budeme rozumět ovládání psa při různých situacích, kdy pejsek musí být stále pod vlivem vůdce. Ovladatelnost pro účely tohoto článku rozdělíme do dvou kategorií.

První kategorií bude základní poslušnost, kterou se rozumí zvládnutí cviků sedni, lehni (down), odložení (zůstaň) a chůze u nohy s vodítkem či bez vodítka a samozřejmě nejdůležitější ze cviků základní poslušnosti - přivolání. Pokud pejsek nemá základní poslušnost dokonale zvládnutou, neměli bychom se zatím pouštět do nácviku loveckých disciplín.

Druhou kategorií jsou pak Chování pejska na stanovišti, klid při výstřelu a chování před zvěří. Jedná se již o vytvoření náročnějších dovedností pejska, než jsou cviky základní poslušnosti. Jsou to nejzákladnější lovecké disciplíny a pokud pejsek nemá tyto věci dokonale zažité, není možné pejska používat v myslivecké praxi a ani s ním chodit na zkoušky lovecké upotřebitelnosti.

Základní poslušnost a chování pejska nastanovišti, před zvěří a klid po výstřelu je pro pejska základní abeceda.

Této základní abecedě ale nejdříve předřadíme vysvětlení pojmu ovladatelnost. Bez hlubšího pochopení tohoto pojmu nelze psa nikdy řádně vycvičit.

Ovládatelnost, či jinak vzájemná spolupráce je někdy opomíjenou součástí výcviku. Vedle Aportu patří k nejdůležitějším částem přípravy. Naprostá spolupráce týmu pes a vůdce musí být přivedena k dokonalosti, pokud chceme být úspěšní. Od tohoto vzájemného porozumění se odvíjí celá naše činnost při výcviku.

V první řadě si musíme uvědomit, že pejsek je smečkový tvor a jako takový se chová. To znamená, že pokud chceme být vůdčí osobnost v našem vztahu, musíme se jako vůdce chovat. Jsou pouze tři varianty vzájemného chování a to je podřízenost vůči psu, rovnocenný vztah a nadřazenost, která se některým páníčkům nelíbí, nechtějí se povyšovat nad své pejsky, ale tady nejde o povyšování.

Ať se na tento problém díváme jak chceme, pes je smečkový tvor a jako takový se chová a my jsme jeho smečka! I malý jezevčík Vám dá najevo, pokud se nechováte podle jeho představ, byť to doteď byl velký kamarád, tyto situace nastávají v rovnocenném vztahu. Zamysleme se nad tím, kdo je pán a kdo je pes.

Malý příkad: Váš oblíbený retrívr (tuto skupinu psů uvádím proto, že je u ní nejčastěji k vidění popisovaný problém), po vás něco chce, nebo během výcviku nechce dělat to, co vy chcete, přes vaši snahu to nejde protože narazíte na bariéru krásných smutných očí, které říkají: prosím dneska ne, je mi špatně, necháme to na zítra, jo? V momentě, kdy upustíme od našeho záměru je pejsek zas v pohodě, je mu dobře, vám je dobře, jste spokojení, že pejsek je šťastný. Není to snad sametové vůdcovství - vždyť uděláte přesně to, co chce pes a on se u toho ani nezapotí, naopak výčitky máte vy za to, že mučíte svého pejska. Toto vysvětlení je možná trošku přehnané, ale stává se to, schopnosti našich mazlíků jsou daleko větší, než jsme si ochotni si připustit.

Náš vzájemný vztah musí být důvěrný s určenými rolemi, z čehož vyplývá pozdější pracovní ovladatelnost.

Ovladatelnost u ohařů:
U ohařů spočívá hlavně při práci v poli, kde se okamžitě projeví naše vzájemná součinnost. Při hledání, při změnách kurzu v poli, kde jsme odkázáni na to, jestli pejsek spolupracuje a ochotně se nechá navádět.
Výrazně se projeví naše ovládání při disciplíně hledání na lesních zkouškách, kde pejsek hledá v lesním porostu, ale nesmí se ztratit z vašeho vlivu, bývá to někdy náročné. Nenechme se však mýlit, ovládání potřebuje i na jiných disciplínách.

Ovladatelnost u španělů:
U španělů ji upotřebíte při slídění a hledání, platí pro ně vše co bylo výše zmíněno, samozřejmě s přihlédnutím k rodovým dispozicím. Krásnou práci kokra oceníme pouze při perfektní spolupráci s vůdcem. To platí i pro jiná malá plemena jako jezevčíci a teriéři. U nich je malý problém v jejich tvrdohlavosti, ale vše se nějak dá řešit a s každým pejskem se dá nějak domluvit.

Ovládání retrívra:
Ovládání je nejdůležitější součást nácviku u retrívrů, retrívři mají ovladatelnost zapracovanou přímo ve zkušebním řádě a velmi přísně se u nich hodnotí. Úzce u nich souvisí se všemi disciplínami a jejich ovladatelnost se zde projeví při navádění ke kusu zvěře.
Stupeň ovládání se nejvíc projeví na takzvaných trialech, kde je víc než jinde vyžadována spolupráce pejska s vůdcem.

Ke všemu, co zde bylo řečeno platí: perfektní spolupráce týmu vůdce a pes se dá vypěstovat vzájemným porozuměním, láskou, ale i respektem. Respekt musíme důsledně odlišit od strachu, respekt a strach jsou dvě odlišné věci.

S respektem vůči vám se pejsek nenarodí, ten si vypěstujete jen vaší důsledností vůči němu.

Vrátíme se ke dvěma základním tématům ovladatelnosti pejska, kterými jsou:

- základní poslušnost (přivolání, sedni, lehni, chůze u nohy, odložení)

- chování na stanovišti, klid při výstřelu, klid před zvěří

Tato dvě témata Základní poslušnost a Chování pejska jsou dva zdánlivě oddělené okruhy pojmů. Uvedené rozdělení je provedeno pro účely tohoto článku. Tyto dva základní okruhy se dají nahradit jedním termínem pracovní disciplína.

Pod pojmem pracovní disciplína si představujeme tedy celý soubor výše uvedených poslušnostních cviků. Cviky prvotní ovladatelnosti psa jako sedni, lehni, zůstaň, přivolání, chůze u nohy, přivolání a pomalá chůze u nohy (šoulačka) cvičími jeden po druhém, každý se vší důsledností. Celek, který nám vznikne, pak můžeme nazvat pracovní disciplína.

Už od začátku musíme každý cvik řešit zvlášť, je nesmysl pracovat na všech současně, nejde učit pejska zůstaň, když ještě neumí lehni. Tyto cviky využijeme všechny později během zkoušek, ale i v praxi. Obyčejná chůze u nohy se hodnotí na všech typech zkoušek, lovecký pes by měl jít bez tahání na loveckém vodítku vedle levé nohy vůdce. Tato základní disciplína často zanedbávaná, zbytečně zanedbávaná, bývá příčinou bodové ztráty, zbytečné ztráty. Úplně stejně si můžeme ublížit s ostatními cviky. Důležité je rozlišit, kdy je práce a kdy je hra.

Základní poslušnost.

Cviky základní poslušnosti byly výše probrány v různých souvislostech a bylo k nim podáno ucelené vysvětlené z hlediska použitelnosti a důležitosti v myslivecké kynologii. Praktické návody, jak nacvičit základní poslušnost, najdete v mnoho desítkách publikací o výcviku psů včetně obrazové dokumentace a není proto účelné se metodikou nácviku základní poslušnosti zabývat v toto článku.

Chování na stanovišti, chování před zvěří, klid při výstřelu.

Chování na stanovišti nacvičujeme v lese při imitaci naháňky, popřípadě u vody. Při tom se několikrát vystřelí do vzduchu. Souběžně s chováním na stanovišti se tak nacvičuje i klid při výstřelu. Klid při výstřelu se nacvičuje také při disciplíně hledání.
Při zkoušce disciplíny klid na stanovišti by měl pejsek ležet či sedět bez uvázání, to je na volno. Nejvýše se hodnotí klidné chování bez reakce na výstřel, bez kňučení. Pejsek může být i na vodítku, kdy by neměl poskakovat, případně škubat vodítkem. Samotné uvázání však již snižuje známku z výkonu.

Nejtěžší klidy mají retrívři při soutěžích typu trial, kdy pes musí být v naprostém klidu u nohy vůdce po celou dobu honu, zatímco za zvuků výstřelu kolem něj padá zvěř. Po skončení leče pak teprve poté, co je rozhodčím vybrán, musí přinést konkrétní kus zvěře. Jinak stále je v klidu u vůdce a musí pozorovat, jak ostatní psi nosí zbylé slovené kusy zvěře.
Toto je nejvyšší forma provedení disciplíny klid po výstřelu a chování na stanovišti.

Při zkoušení klidu po výstřelu během hledání se pejskovi vystřelí v okamžiku, když je zabrán do a sleduje se reakce zřířete. Ideální je když vůbec nereaguje, nebo jen zpozorní, ohlédne se na vůdce, zda nedostane pokyn a jinak pokračuje v hledání. Pokud se pes po výstřelu rozběhne k vůdci, ale po povelu pokračuje v hledání, je to relativně v pořádku. Pes nesmí mít panickou reakci, která se projeví bázlivým chováním, kdy pes stáhne ocas mezi nohy a přestane pracovat, nebo panicky prchá, nebo se běží schovat za vůdce a odmítá pokračovat v hledání.
Odolnost proti hluku výstřelu je vrozena. Pokud ji pejsek nemá, učí se velmi špatně a nikdy to nebude zcela v pořádku.

Pod pojmem klid před zvěří rozumíme nehonění zajíců a bažantů. Zde pejsek zvěř buď vystaví (ohař), nebo při vyběhnutí zajíce buď zůstane stát, nebo krátce prověří jeho teplou stopu (retrívr, španěl, terier) a ihned se věnuje své práci.
Podobně se má chovat u pernaté zvěře. Zatímco štvaní zajíců se u mladých psů toleruje, štvaní pernaté je vylučující.
U některých psů je nácvik správného klidu velmi problematický a stojí spoustu času. Nejlepší způsob nácviku je s dostatkem zvěře.