Ostatní plemena.

Výcvik ostatních plemen.

Z hlediska metodiky výcviku v naší Lovecké psí škole Horys-lov řadíme k ostatním loveckým plemenům jezevčíky, teriéry a honiče.

Tato plemena loveckých psů pracují podle rodových dispozic. Dá se říci, že jejich práce je velmi specializovaná. Jezevčíci a teriéři pracují v noře a na povrchu, cení se obojí, honiči pouze na povrchu. Poslušnost se dá naučit, ovšem u těchhle pejsků to není jako u ohaře nebo u retrívra. Pořád je u nich jakási neposednost, kvůli které je máme rádi.

Při výcviku je kladen důraz na spolupráci s vůdcem, orientaci v terénu a práci na stopě, která se dá rozdělit na nácvik pobarvené a nepobarvené stopy zvěře.

Nepobarvená stopa se zkouší například na zkouškách honičů a barvářských zkouškách honičů, kde se ověřuje schopnost pracovat na stopě, případně chování u střeleného kusu černé zvěře.

Pobarvená stopa prověří schopnost vašeho pejska na barvářských zkouškách, kde je stopa stará nejméně 12 hodin. Pobarvená stopa se zakládá s vepřovou, případně dančí krví (barva znamená v mysliveckém názvosloví krev), nebo jiného druhu spárkaté zvěře.

Další z disciplín, která se dá s těmito pejsky cvičit je klid na stanovišti, vodění na řemeni, klid po výstřelu.

Při práci na barvě používáme dvě možnosti vodění pejska: buď na řemeni, který musí být nejméně 5 metrů dlouhý, nebo na volno v těsném kontaktu s vůdcem.

Honiči vynikají špatnou poslušností, která ovšem vyplývá z jejich určení a generací šlechtění. Neznamená to, že by se snad nenaučili poslouchat, jen je třeba více než u jiných plemen dbát na důslednost. Práce ve smečce je jim vlastní a my je musíme přesvědčit, že smečka, to jsme my a velíme jako vůdce.

Nejčastěji chovaný honič u nás je bígl a právě bíglové jsou velmi divocí, rychlí a někdy i špatně ovladatelní. Správným vedením se dá zamezit těmto problémům.

Teriéři mají trošku jinou povahu, jsou prudší v kontaktu s jinými psy a patří k nejvšestrannějším z malých plemen. Dají se vycvičit k poslušnosti, téměř srovnatelné s ohaři, ale asi u nich nejvíc záleží na zdůraznění, kdo poslouchá a kdo velí. Je to proto, že jsou nejprůraznější.

Když se zvládnou tyto základy, máme doma teriéra, na kterého jsme pyšní, poslušného, ovladatelnéha pružného, sportovně založeného. Na barvě chodí velmi dobře. Svoji poslušnost využijí hlavně na naháňkách na černou zvěř, která je velmi těžký protivník.

Jezevčíci, sympatická zvířátka s obrovským srdcem. Jejich dlouhodobá oblíbenost jim zajišťuje významné místo v kynologii. Často slýcháme zkazky, jak tenhle malý jezevčík dokázal tohle nebo tamto, zavání to mysliveckou latinou. Ovšem na každém šprochu ravdy trochu a každý, kdo jezevce měl, vám potvrdí jeho vitalitu. Výkony těchhle drobků jsou opravdu na výši a dobře vycvičený jezevčím je velká podpora myslivce.

Všechna jmenovaná plemena jsou vhodná také pro nácvik aportu, ale není to jejich prioritou. Jejich priorita je orientace v prostoru, práce na stopě, práce na barvě, případně v noře pod zemí.

Je tendence tyto pejsky podceňovat, přesto dokáží odvést velmi kvalitní práci a viděl jsem i takové, kteří na honu na drobnou úspěšně konkurovali ohařům.