WT  a Všestranný lovecký výcvik. 

Zamyšlení redaktora stránek

V současné době existují dva názory na využití retrívra v myslivecké praxi:

1.  WT. Zde si dovolím pro účely tohoto článku použít termín "Čistý přinašeč", jehož hlavním protagonistou je pan Ing. Bohumil Kovář
2.  Všestranně vycvičený retrív. Jeho práce je někde na polovině cesty mezi "čistým přinašečem" a ohařem. K jehož zastáncům takto lovecky vedeného retrívra se řadím já, jako autor tohoto článku.

Poznámka prvá:
Úvodem chci velice zdůtaznit, že článek je pouze mou úvahou nad danou problematikou. Veškeré názory, připomínky a doplňky, které mně na mou emailovou adresu k tomuto textu zašlete, rád zveřejním v plném znění bez jakékoliv korektury a komentáře.

Poznámka druhá:
Nad touto problematikou se zamýšlím intenzivně tři roky, prakticky od doby, kdy jsme s našimi psi začali chodit po zkouškách. Mnoho lidí o tomto problému veřejně, tu více, či méně ohnivě debatuje, ale dosud se nikdo nepustil do seriózní otevřené diskuze, kde by měli zaznít korektní, slušné argumenty obou stran. Myslím, že by to celé záležitosti jen prospělo. 
To mně také přimělo k napsání článku - prostě otevřít veřejnou seriozní debatu na velmi diskutované téma.

WT  -  neboli Retrívr jako "čistý přinašeč".

Zde se pokusím chakterizovat toto využití retrívra tak, jak jsem jej pochopil z příslušných článků. Pokud se budu v něčem mýlit, tak tuto pasáž na požádání doplním, protože v této problematice nejsem úplně přesně orientovaný. 
- retrívr nemá slídit - ve smyslu vyhledávat zvěř
- vůdce je pomocník svého psa, je tam k tomu, aby psovi jeho práci (přinášení ) usnadňoval směrovými povely
- retrívr je perfektně směrově ovladatelný na velkou vzdálenost, je možno jej poslat po lomené čáče do vzdálenosti 
   třeba 200 metrů nebo i více do cílového prostoru (které může být i velmi malý).
- retrívr je výhradně specialista na přinášení
- retrívr musí prokázat při práci hlavně rychlost, ovladatelnost a těsné sepští s vůdcem, který je pro něj střed pozornosti
- primární dovedností retrívra je perfektně zvládnutý handling a jistý aport

 Retrívr jako všestranně použitelný lovecký pes.

Všestranně použitelného loveckého psa nemusím nijak dlouze charakterizovat, jeho práce je v myslivecké kynologie založena primárně na přinášení ulovené zvěře, je to pes pro práci po výstřelu, zároveň musí však ovládat další odbornosti, jako je slídění, vyhánění zvěře z houštin, travních krytů, rákosí a podobně, musí být schopen pracovat na pachové stopě vlečené studené zvěřě i na pobarvené stopě spárkaté zvěře. Na zkouškách je velice bodově hodnoceno, když práci na pobarvené stopě provede jako hlasič, nebo oznamovač. 

Když  „odbornost“ všestranný lovecký pes retrívrovi umožníme studovat a v ní jej vyučovat, určitě tím nijak nesnižíme úroveň a kvalitu WT. Lovecky vedený retrívr je jiná odbornost, než WT (to je čistý a ryzí přinašeč). Lovecký retrívr je univerzál, někde na půli cesty mezi všestranným ohařem a čistým přinašečem.

Od ohaře jej dělí menší rychlost v poli, práce na teplé stopě srstnaté (hlasitost), typ slídění v poli, VYSTAVOVÁNÍ, razance při práci, práce v menší vzdálenosti od vůdce, menší míra samostatnosti.

Od čistého přinašeče se liší rozvinutým loveckým pudem, samostatností při práci. Jde za zvěří, ověřuje, zda není poraněná, nad živou „ohrne nos“ – tu stejně nedožene, a on to ví, po té se jen tak ohlédne, živou kachnu na rybníku nebude pronásledovat, ale poranenou bude dohledávat tak dlouho, až ji přinese. 

Na honu při dohledávkách při práci na volno v hejnu pěšáků okamžitě identifikuje poraněného bažanta a bez povelu okamžitě po něm jde až na kraj světa. Ale musí být zároveň perfektně ovladatelný a na jeden hvizd odvolatelný, protože teď jej potřebuji zde.

Oproti ohařovi vyniká pečlivějším slíděním v krytině, protože pracuje s nižším nosem, pomaleji a pečlivěji , měkčí mordou, zvěř nedodavují (vlohově), jsou vytrvalejší plavci, méně jim vadí studená voda, ….

 

S tímto pak ještě souvisí následující závažná skutečnost:
Retrívrů je šest plemen. Pro WT se používají v převážné míře pouze LR a pro soutěže s vyšším stupněm obtížnosti dokonce speciálně vyšlechtěná linie LR (o těchto labradorech se kdosi hanlivě vyjádřil, že váží 20 kilo i s boudou, což se mně také moc nelíbilo). Pak by se namísto termínu "working testy retrívrů" mělo správněji používat "working testy labradorských retrívrů".
Naproti tomu loveckému výcviku a následně pak klubových zkoušek lovecké způsobilosti se věnují všechna plemena loveckých retrívrů a záleží spíše na stupni vycvičenosti pejska,  než na plemeni.

Čas jako kritérium hodnocení na disciplíně:
Dalším rozdílem mezi (všestrannými) zkouškami lovecké upotřebitelnosti a WT je čas provedení dané disciplíny jako kritérium pro hodnocení. 
WT:   zde čas patří mezi velmi významná, ne-li dokonce nejvýznamnější  kriteria ohodnocení disciplíny.
Disciplíny ze zkoušek lovecké upotřebitelnosti:  Zde je pro splnění disciplíny časový limit. Pokud je časový limit třeba 4 minuty, tak retrívr, který disciplínu splní za 2 minuty, je podle zkušebního řádu považován za "stejně rychlého", jako je retrívr, který disciplínu splní za 3 minuty.

 

 

 

Zde bych trochu odbočil od tematiky lovecky využitelného retrívra:

Retrívr je klidný, vyrovnaný lovecký pes, snadno cvičitelný. Tím, že je to pes lovecký, je dáno to, že je vlohově vybaven ke spolupráci s ostatními psy ve smečce, je k ostatním psům neagresivní, je přátelský k lidem.
Toto vše jej předučilo k tomu, že má v lidské společnosti všestranné použití. Zde vyjmenuji jen několik jeho základních odborností, ve kterých je v obecné kynologické praxi využíván jako (výčet nemusí být úplný):

-  vodící slepecký pes
-  asistenční pes tělesně postižených
-  canisterapeutický pes
-  služební pes u policie a armády na vyhledávání drog, výbušnin,  .....
-  vodní záchranářský pes
-  záchranářský lavinový pes
-  záchranářský pes na vyhledávaní obětí v sutinách při živelných pohromách
-  ve sportovní kynologii (agility, tanec se psem, ...)
-  WT (čistý přinašeč)
-  lovecky všestranně upotřebitelný pes

Všechny tyto kynologické odbornosti retrívra se od sebe liší jak využitím v praxi a dovednostmi, získanými výcvikem, tak hlavně odlišnou metodikou výcviku. Mnohé odbornosti retrívr studuje v řádu let, potřebuje k tomu výcvikáře - specialistu s dloholetou praxí, některé odbornosti se dají naučit na zájmově-amatérské úrovni za kratší dobu.

Některé profese mají k sobě blíže jak použitím, tak systémem výcviku, jiné jsou si na míle vzdálené. Jistě každý uzná, že se slepeckým vodícím psem nelze chodit na hony na zajíce.

WT (čistý přinašeč) má k Loveckému retrívru v některých ohledech hodně blízko (aport), v jiných jsou od sebe také na míle daleko (slídění, stopa zvěře versus priorita handlingu jako ústřední dovednosti).

 

Já sám za sebe prohlašuji, že WT se mně líbí, respektuji je, nezesměšňuji je, rád se na špičkové výkony podívám, ale je to odlišná práce od všech ostatních odborností, výše jsem jich vyjmenoval osm, určitě ještě nějaké další budou

 

 

To by bylo úvodem, a nyní se pustím do výše avizovaného zamyšlení nad problémem.

Předesílám, že jsem na Field trialech několikrát viděl velice pěknou práci psů v provedení zahraničních soutěžících, která byla perfektní ukázkou WT. 

Těchto výkonů si nesmírně vážím, dokážu si představit ty stovky (nebo i tisíce) hodin trpělivé práce.  Myslím, že zde jsou tři okruhy problémů. které se pro nácvik takto pracujícího psa musí překonat a které považují "z pohledu venkovního pozorovatele" za obtížné: 
1. docílit rychlost návratu s jakýmkoliv aportovaným předmětem i ze značné vzdálenosti, 
2. špičková směrová ovladatelnost na dálku, kdy vůdce dokáže psa přivést po lomené čáče prakticky "na pětník" i do značné vzdálenosti, pes se cestou nesmí o nic nezajímat, ať míjí cokoliv, jeho prioritou je co nejrychleji postupovat vpřed po lomené čáře podle pojkynů vůdce až do cílového prostoru a s dohledávkou v cílovém prostoru začít až na povel vůdce. Vše, co cestou mine, je pro něj absolulutní tabu.
3.  Dokonalá souhra a spolupráce psa a vůdce, jejich těsné sepětí při práci, vúdce je pro psa střed vesmíru, psa nezajímá nic jiného, než povely vůdce, kterými se řídí se strojovou přesností.

WT a všestranný lovecký pes používaný v lovecké praxi jsou odlišné profese, ale mají mnoho dovedností společných.
Zachovejme odbornost WT -  „ČISTÝ PŘINAŠEČ“ a  zachovejme  odbornost „VŠESTRANNÝ LOVECKÝ PES“. Tyto dvě odbornosti ODDĚLME, nechejme každé svá pravidla a skončí spory. 
Nesnažme se dokázat, který pes je na trialu lepší, nevymýšlejme disciolíny, které zvýhodňují jednu odbornost před druhou (třeba rozstřel jako dohledávka dvou kusů na čas na rozlehlém strništi, kdy vůdce a pes na sebe dokonale vidí, ....).
Přirovnám to k závodům traktoru s BMW ve dvou disciplínách: první bude jízda po dálníci z Brna do Prahy na čas, druhá zorání lánu pět let staré jeteliny. Kdo je lepší?  (Jen drobně poznamenám, že traktor sice v prvním klání prohraje, ale obě disciplíny přežije ve zdraví. Kdyby jako první disciplína byla orba, pak bavorák už asi nikam nepojede, protože bude zničený). 
Tento příměr dává vysvětlení k tomu, co je lepší: specializace, nebo všestrannost? Ať každý posoudí sám.

Kdo chce mít čistou ryzí formu PŘINAŠEČ, umožněnu mu to, a kdo chce mít retrívra pro všestranné lovecké použití, tak mu taky umožněme.

Tyto dvě odbornosti mohou klidně žít vedle sebe a nijak se přece neohrožují. Já osobně jsem si mnohé z dovedností čistého přinašeče převzal do svého výcviku.

Uznávám, že všestranný lovecký retrívr je na míle vzdálený od čistého ryzího přinašeče. Ale tak, jako já nechci zakázat vodící slepecké psy, WT a dlaší retrívří odbornosti,  tak bych chtěl aby se příznivci WT stejně chovali k odbornosti lovecký retrívr.

 

Ať se vyznavači WT přestanou snažit přetvářet existující řády pro všestranně lovecky využitelného retrívra tak, aby byl tiše začleněm pod hlavičku WT.

Vyznavači lovecké kynologie se o pravidla, řády a disciplíny WT také nestarají a také neusilují o jejich změny.

 

Nechejme tyto dvě odbornosti odděleny od sebe, nezakazujme retrívra, cvičeného jako loveckého všestranně použitelného psa, žijme vedle sebe v míru a přátelství, raďme si, respektujme se, pomáhejme si, fanděme si.
Já bych si nikdy nedovolil mluvit do řádů pro WT. Ať tedy také WT „uzná svrchovanost a celistvost“  všestranného loveckého psa včetně slídění a stopy živé zvěře a nechají těmto loveckým retrívrům jejich píseček. Žijme vedle sebe slušně a spořádaně a bude po sporech.

 

Určitě příznivce WT nenapadne zakazovat práci retrívra jako vodícího slepeckého psa. Tak proč jim tolik vadí lovecky všestranně využitelný retrívr? Proč se s touto retrívří profesí nechtějí smířit?  

 13. prosince 2008                                                                                                     Karel Zelníček