Lovecký pes a obrana

neboli

výcvik loveckého psa na oploceném cvičišti

 

POLEMIKA  - názor redaktora.

Již jsem se mnohokrát setkal, jak se majitel loveckého psa - a to dokonce retrívra - pyšní tím, jak dva dny v týdnu cvičí na oploceném cvičišti, určeném pro služební psy obranu, to je zákusy do rukávu, přetahování o peška a "vyštěkávání" pachatele a dva dny v týdnu se věnují nácviku loveckých disciplín.

Výslovně předesílám, že majiteli loveckého psa, obzvláště když se jedná o jejich prvního pejska, nelze nic vyčítat. Vše je na cvičiteli, který připustí loveckého psa k nácviku obran.

Každé plemeno psů bylo po staletí šlechtěno k tomu, aby nějakým způsobem sloužilo člověku. Dovolím si pro účelu tohoto článku (odhlédnouc od členění do skupin podle FCI) rozdělit psy podle jejich vnímání obecnou veřejností na plemena:

-  společenská
-  lovecká
-  služební
-  ostatní

Šlechtěním psi daného plemene získali vrozené vlohy, které bychom jejich výchovou měli rozvíjet, nebo aspoň při výchově využívat. Pořídit si psa určitého plemene s vlohami, které toto plemeno charakterizují a pak jej využívat v rozporu s jeho "určením" je podle mého názoru naprosto nesprávné. Nesprávné proto, že v takovémto případě se jedná o dvojí "práci": výcvikem musíme jeho vrozené vlohové vlastnosti nejprve potlačit a následně jej vycvičit k něčemu, k čemu nebyl primárně určen.

"Služební psi" - tedy skupina plemen psů, používaná k ostraze objektů, vyhledávání a zadržování osob (německý ovčák, ... ), absolvují odpovídající výcvik a jsou pak přezkušováni podle NZŘ, nebo TARTu, popřípadě IPO. 
Lovečtí psi jsou po odpovídajícím loveckém výcviku přezkušováni podle zkušebních řádů pro lovecká plemena.
Společenská a ostatní plemena jsou sdružována v klubech a jsou cvičena v nepřeberném množství disciplín všeho druhu (agility, tanec se psem, dog trecking, ..........).

Abych se dostal k nadpisu tohoto článku, provedu ještě jedno dělení plemen psů, tentokrát z hlediska agresivity vůči CIZÍMU člověku. Psi vlohově k  cizímu člověku AGRESÍVNÍ a NEAGRESÍVNÍ.

Jsou plemena, u kterých je agresivita na cizí osoby vrozena a výcvikem se dále rozvíjí. Přitom "cizí" osobou může být každý, kdo je vůdcem za osobu cizí psovi označen příslušným povelem, nebo osoba, která se chová jinak, než vycvičený pes očekává: leze přes plot do prostoru, který má pes chránit, napadne psovoda, projeví vůči psu náznak útoku, odebere předmět, který pes dostal za úkol střežit ......

Druhá skupina plemen psů - psi ke člověku primárně neagresívní - jsou po generace šlechtěni k neagresívnímu chování vůči člověku. Odmyslím samozřejmě extrémy, kdy je pes "zahnán do úzkých" a jinou možnost, než použít zuby už nemá, nebo někdo naruší jeho "obor integrity" - poruší teritorium, které pes považuje za své výsostné území.

Extrémní vlohovou neagresivitou vůči člověku se pak vyznačují lovečtí psi, kteří jsou šlechtěni ke spolupráci s člověkem. A mezi loveckými psy ve vlohově přátelském chování zaujímají čelní místo retrívři. Retrívr sice ohlásí mohutným štěkotem cizí osobu, ale s nadsázkou se o něm dá říct, že na lupiče bude sice štěkat, ale nakonec jej zavede k ledničce a poté, co jí tento "vyžere", tak jej retrívr při tom ještě oblíže a nechá jej odejít.

Pro tuto extrémní neagresivitu a přátelské chování vůči lidem a samozřejmě pro svou vysokou inteligenci mají retrívři snad nejširší využití pro člověka. Slouží mu věrně jako slepečtí vodící psi, asistenční psi, záchranáři, dá se s nimi cvičit téměř každá "společenská disciplína". 

Jediné, k čemu by retrívr NIKDY neměl být cvičen, jsou OBRANY  !!!!!!!!!!!!!!!!

Přitom chyba není v majiteli pejska, ale ve výcvikáři, který retrívra vůbec k takovému výcviku připustí a majetele přesvědčí, že to nevadí, jen ať kouše do rukávu, když jej to přece tak baví.

Rozvíjení jekéhokoliv druhu agresivity a zloby u retrívrů považuji za nesprávné a škodlivé a hlavní odpovědnost leží na výcvikářích, kteří toto dopustí. 
Je to podle mého názoru přístup nesprávný a nezodpovědný. Mnohde výcvikáře vede ke "služebnímu" výcviku loveckého psa jeho prostá neznalost, jindy, a to je horší, pouze snaha vydělat peníze za každou cenu. 
Já osobně bych z cvičiště, kde nechají dělat retrívra obranu (ve smyslu rozvoje agresívního chování na cokoliv) prchal velkou rychlostí a příště se mu velkým obloukem vyhnul.
Retrívr je primárně přinašeč, musí nalezený předmět (Aport) správně uchopit s měkkou mordou, bez překusování a pohazování rychle, spolehlivě a radostně přinést vůdci a tomu jej správně odevzdat. Tedy musí kořist přinášet vůdci smečky, nikoliv být na "kořist" agresívní v jakémkoliv slova smyslu.

U retrívrů se na OVVR přezkušuje povaha a je jim zapisována do průkazu původu. Vlohově agresívní jedinci nemohou být chovní. To je pojistka, která by měla ochránit primární vlohu retrívra - neagresívní chování.

 

No a na závěr článku názor autora na výcvik loveckých psů na oplocených cvičištích obecně:

Když není jiná možnost, na otázku, zda loveckého psa cvičit  na oploceném cvičišti,  odpovím jednoznačně: ANO. Vždy je lepší s loveckým psem dělat alespoň něco, než nic a drtivá většina výcvikářů majiteli retrívra, či majiteli jakéhokoliv psa loveckého plemene aspoň poradí.

Ale pokud si majitel loveckého psa může vybrat, volba je jednoznačná. Cvičit na volném prostoru, nejlépe v honitbě (pouze po dohodě s majitelem honitby !!!!!!!!!!!!), nacvičovat lovecké disciplíny, jejichž procvičování je podle mých zkušeností nejrychlejší cesta k nácviku poslušnosti a ovladatelnosti loveckého psa za všech okolností v reálném prostředí, protože tam, kde není plot a kde jsou pachy a ostatní rušivé vlivy, se teprve ukáže, jak na tom skutečně s poslušností a ovladatelností u svého loveckého psa jste.
Lovecký pes se od ostatních plemen vyznačuje při práci větší samostatností, pracuje zásadně ve vzdálenosti od vůdce, aniž by se však dostal z jeho vlivu (musí vždy okamžitě uposlechnout povel), má vrozen lovecký pud, který je výcvikem jednodušší usměrnit, než zcela potlačit. Loveckým výcvikem lovecký pud usměrníte žádaným směrem (přinášení kořisti - třeba dřevěný kozlík), lovecký pud se u některých loveckých psů a také u některých exponovaných jedinců v rámci plemena dá psovi z hlavy vymazat jen velmi obtížně. 
Pro loveckého psa je svět světem pachů, prozkoumáná terén nosem proti větru. Světem pachů tak, jak je pro nás lidi svět světem barev.

Tedy, poslušnost a ovladatelnost ve vzdálenosti od vůdce na volném prostoru jsou věci, které loveckého psa za plotem nenaučíte, nebo naučíte s menší mírou spolehlivosti a s vynaložením většího úsilí. Obzvláště pak tehdy, když stále dokola chodíte v kruhu, nacvičujete sedni, lehni, učíte loveckého psa nevrčet na ostatní psy (ale to je mu vrozeno, na druhou stranu učit něco, co pes umí je přece tak snadné !!!!!!!!!!!!!), chodíte s ním po kladině, přes áčko a tunelem. Zejména se na oploceném cvičišti velmi těžko nacvičuje poslušnost a ovladatelnost ve volné přírodě, která je plná zajímavých pachů, které je třeba všechny prozkoumat.

Navíc - podívejte se, jak vašeho loveckého psa, který by stále jen chtěl čichat ty všechny nádherné vůně a pachy, které jsou ve volné přírodě pro něj k dispozici, takovýto v předchozím odstavci popsaný výcvik přímo bytostně nudí !!!!

A poslední drobná poznámka na okraj - majitel, který přijde se svým loveckým psem na lovecký výcvik, se mnohdy ani nepochlubí, čím vším jeho lovecký pes prošel, zejména pak tehdy, když vidí, jak má lovecký výcvik skutečně vypadat. Hlavně se "zapomene" pochlubit tím, že jeho svěřenec má za sebou nácvik obran.
Pak se však výcvikář nesmí divit, když mu onen primárně neagresívní lovecký pes při nácviku aportu bez varování prokousne ruku při prvním pokusu o vsunutí aportu do mordy, či jen při pouhém položení ruky na hlavu psa. Prostě předpokládáte, že cvičíte loveckého psa, ale pod rukou máte psa - obranáře. Dále si pak majitel zadělává na problémy počínaje mačkáním a drcením zvěře a mnohými dalšími nectnostmi konče.
"Vždyť on jej výcvik obrany tak bavil !!!!"

19. února 2009                                                                                     Karel Zelníček