Práce na pobarvené stopě.

Pro čtenáře máme na prohlédnutí dvě videa, kde na obou Dasty prokázal hlášení u kusu. První video vzniklo v lese v bažantnici Knížecí les v Židlochovicích. Jistě nemusím připomínat, že se zde na dohled procházeli bažanti a protože je zde hodně srnčího i zajíců, byla barva nakapané v lese, který je silně zazvěřen. 
Přesto pes vypracoval barvu od lože ke kusu bez jakéhokoliv zaváhání.

Druhá barva byla nakapaná v rámci víkendového výcviku v Řásné. Barva byla nakapaná o sobotní polední přestávce, vedla složitým terénem přes maliní, podmáčeným rašeliništěm, část byla vedena v suchém jehličnatém lese. Od lože pak ke kusu bylo nutno překonat několik potoků a barva vedla kolem kaliště, předchozí noci rozrytého divokými prasaty.
Dastyho práci sledovala početná korona více než dvaceti účastníků výcvikového kurzu.

  Hlasič na uměle založené pobarvené stopě:  Předvádí Simona s Dastym:  

    VIDEO 1 - klikni zde ! ! !             VIDEO 2 - klikni zde ! ! !    

Úvodem prosím čtenáře, aby tolerovali kvalitu záznamu. Není jednoduché tuto disciplínu nafilmovat, když je dlouhá 500 kroků, je v lese a pes nesmí být u kusu rušen.

Pro mnoho retrívrů je práce na pobarvené stopě doslova noční můrou. Slyšel jsme odpověď zkušeného výcvikáře a dlouholetého všestranného rozhodčího na dotaz, jak retrívra nacvičit práci na barvě: "... Mně jeden pes začal chodit po barvě až na 68. pokus ...".

Obecně se dá říct, že labíci jsou na barvě rychlejší, chuťovější než zlaťáci a je s nimi méně práce při nácviku barvy.  Pes by se neměl odchýlit z pobarvené stopy o více než 30 kroků, vůdce se nesmí ohlížet, pes nesmí po barvě běžet příliš rychle, nesmí minout kus na konci barvy. Barva se zakládá zpravidla těsně před nasazením psa a před disciplínou barva je pes zpravidla přezkoušen z disciplíny následování, což je vlastně imitace lovu. Práce na barvě je pak pro psa dohledávka sloveného kusu. Práce na barvě se vyžaduje na lesních a všestranných zkouškách. Protože retrívři nebyli pro práci na barvě šlechtěni, není jim práce na pobarvené stopě vrozena.

Barva se dá vypracovat jako:

 - vodič na řemeni, kdy pes je veden na napnutém barvářském řemeni od nástřelu až ke kusu.
 - vodič na volno, kdy je pes připoután k řemeni délky asi 3 m tento volně táhne za sebou. Vůdce řemen nedrží.
 - oznamovač. Toto je parádní provedení "barvy", kdy pes musí označit lože. Vůdce zůstává u lože, pes dohledá po barvě kus, od kusu se vrátí k loži pro vůdce a vůdce od lože ke kusu přivede. Ačkoliv se tato činnost ukazuje na první pohled velmi komplikovaná, jsou retrívři schopni ji zvládnout rychleji, než práci hlasiče. Pes najde kus a vrací se k loži pro vůdce, aby jej ke kusu přivedl a podělil se s ním o kořist.
 - hlasič. Pro retrívry asi nejobtížnější disciplína, protože hlášení jim není vrozeno. Pes musí stejně jako v předchozím případě najít a označit lože, vůdce s rozhodčím zůstávají u lože a pes jde samostatně po barvě až ke kusu. Od kusu se nesmí vzdálit a do pěti minut musí začít hlásit. Pak se vůdce s rozhodčím vydají za psem. Pes musí hlásit po celou dobu, než k němu vůdce přijde.

 

Častá úskalí při vypracování barvy jako oznamovač, nebo hlasič:

Pes mine lože, což se stane klidně při trochu silnějším větru, kdy pes jde po barvě "pod větrem", často ve vzdálenosti 5 až 10 metrů. Protože lože může být umístěno v místě, kdy barva zatáčí, je minutí lože dosti časté i u zkušeného psa. Lože je na vyšších zkouškách často označeno méně výrazně (rozuměj pro vůdce - na stromě není písmeno L o velikosti půl metru, lože není tvořeno "půlmetrovou hromadou" větviček, kterou vůdce vidí i z třiceti metrů a podobné "záludnosti").

To, jak půjde pes barvu, se musí hlásit hned při losování a často je zde dilema: jít na bodovou jistotu (řemen), nebo jít do rizika (oznamovač, hlasič), když se vůbec neví, v jakých podmínkách je barva založena.
Přes barvu může po jejím založení přeběhnout zvěř a pro psa, vypuštěného od lože na volno je teplá stopa opravdu VELKÉ lákadlo. Voní mu určitě víc, než vepřová krev. 

Protože pes jde při bočním větru často několik metrů od stopy, není výjimka, že vedle stopy je v krytině zajíc, kterého rozhodčí, který kape barvu mine, ale pes jej vypíchne a je po disciplíně. To se při práci na řemeni nestane.

Byl zaznamenám i případ, že pes - hlasič vypíchl zajíce, který byl v krytině deset metrů od kusu. A bylo po hlášení. A taky po zkouškách. Když je to pak jako poslední disciplína . . .

Posledním, velkým rizikem je, že pes může jevit o kus tak velký zájem, že jej trochu načne - protože se jedná o vyvrženou srnčí zvěř. Čerstvé masíčko je určitě větší lákadlo, než opeřený studený bažant na vlečce. To platí obzvláště pro labíky.

Vůdce musí zvážit uvedená rizika a nikdy se nedá říct, že psa-oznamovače (hlasiče)  na barvě nepotká nějaká "nehoda".

Pokud jde pes barvu jako hlasič, je téměř vždy doprovázen velmi početnou koronou, takže tato skutečnost spolu s náročností disciplíny velmi přispívá k tomu, že vůdce je značně nervózní a to se samozřejmě odrazí i na psychice psa.