Zlatý lovec - čl red 1

5. víkenďák Řásná 5. - 8. března 2009 článek redaktora.

Opět od čtvrtečního večera do nedělního poledne se konalo letos již páté víkendové výcvikové soustředění pro psy loveckých plemen. Toto výcvikové soustředění mělo několik premiér:

Premiéra prvá: poprvé jsme byli ubytováni v penzionech Řásná. Nové ubytovací prostory, vše zářilo novotou, na každém pokoji koupelna a wc, pokoj s televizí. Lůžko za 280,- Kč na noc, pejsek na pokoji zdarma. Protože účast byla větší, než je kapacita penzionu (24 míst), máme s majitelkou dohodnuto, že v případě, že bude větší množství účastníků zajistí ubytování v sousedních penzionech obdobné kvality a komfortu.

Hned na začátku jsme dohodli - obzvláště pro toto blátivé období - že všichni před vstupem do penzionu umyjí pejskům tlapky a při příchodu do pokoje je nejprve vykoupou a vysuší. Dohodli jsme zákaz ležení pejsků v posteli. Všichni domluvu dodrželi, majitelka po našem odjezdu pokoje překontrolovala a nikde na prostěradle či na povlečení žádné psí tlapky nebyly.

Za tento velmi zodpovědný přístup chci moc poděkovat všem účastníkům kurzu, protože nám to zajistí, že i do budoucna můžeme s tímto krásným ubytováním počítat.

Premiéra druhá. Výcviku se zúčastnili čtyři ohaři, jedna maličká teriérka Molly, jeden špringr a jeden honič, k tomu pak přibylo pět retrívrů. Pro ohaře byli k dispozici tři opravdoví špičkoví výcvikáři, paní Ing. Míša Semerádová, která se již úspěšně zúčastnila Podhajského memoriálu, její přítel Milan měl s sebou vycvičeného dráťáka, který předvedl, jak mají disciplíny vypadat. Nejcennější byla účast Milana Řezníčka, patřícího k nejzkušenějším cvičitelům u nás. Milan Řezníček je všestranný rozhodčí, chovem a výcvikem ohařů se zabývá 31 let a vše, co řekl, bylo jasné, srozumitelné a platilo, což bylo všem ihned zřejmé. Milan veškeré výkony na místě posoudil, kvalitně ohodnotil a okomentoval. Hodnocení práce bylo velmi přesné, ale také přísné a nekomprosní, ostatně takové, jak je u něj vždy zvykem.

I já jsem se konečně některé nové věci dozvěděl a do výcvikové skládanky jsem si doplnil chybějící kostky vědomostí. Přesto, že jsem o ohařích v poslední době přečetl spoustu textů, praxe je praxe a vynikající ukázka časování povelů byla školou i pro mne. Na základě vědomostí, získaných na tomto výcviku drobně pozměním metodiku výcviku ohařů s tím, že před vlohami bude kladen výrazně větší důraz na práci s vysokým nosem, která je základem kvalitního vystavení. Proto se pro začátek omezí práce na vlečkách, se kterou se začne až poté, co bude mít ohař pevné vystavení. K dispozici jsme měli dostatek živé zvěře pernaté, kterou jsme ukryli do porostu. Po skončení výcviku křepelky i bažanty dohledala a nádherně vystavila ohařka Milana Řezníčka, nepřišli jsme ani o jeden kus.

Součástí výcviku byl také společný hon, kdy se nakonec podařilo s poměrně velkým úspěchem, aby se sousedící psi nerušili při práci zabíháním do cizích prostorů.

Premiéra třetí. Nádherné výcvikové prostory. Řásná leží v nadmořské výšce, dosahující téměř 800 merů, krajina je tvořena rozsáhlými loukami, rybníky s rákosím a různým druhem lesa, vhodného jak pro práci na pobarvené stopě, tak pro nahánění, tedy pro práci v houštinách. Ohař patří na pole, kde musí mít perfektní pohyb ve smyčkách před vůdcem, kde musí krájet vítr s pevným vystavením při navětření zvěře. Slídiči, teriéři a honiči, kteří jsou spolu s ohaři specialisty pro práci před výstřelem - musejí na poli slídit, zvěř nalézt a následně ji ji vystavit (ohaři), nebo ji vyrazit z krytu (teriéři a slídiči). V lese a v houštinách ji všechna tato plemena včetně ohařů) musejí vyhánět a nahánět na vůdce.
Ohaři pracovali výhradně na poli, kde vystavovali divokou pernatou, které jsme měli dostatek, slídiči a teriéři jak dlídění na poli, tak v cvičili nahánéní v lesních houštinách.

Ohaři se věnovali pouze práci před výstřelem (vystavování), slídič a teriér se spolu s retrívry pak věnovali i práci po výstřelu, to je aporty, dohledávky a vlečky.

Od místního mysliveckého sdružení mám povolenku k lovu zvěře, škodící myslivosti a tak mohu do honitby nosit s sebou brokovnici a při disciplínách střílet.

Vše výše popsané nám místní krajina umožňuje nacvičovat v míře více než dokonalé, louky mají šířku i 400 metrů a táhnou se do téměř nedohledna.

K dispozici máme celkem pět výcvikových lokalit, které budeme pravidelně střídat, takže cvičit se bude na rozdílných terénech. Honitba je zazvěřená srstnatou zvěří (zajíci) a spárkatou srnčí zvěří, několik kusů zvěře jsme každý den viděli proběhnout a tak si špringr spolu s bíglem mohli vyzkoušet hlášení na teplé stopě.

Retrívři na prostory nejsou tak nároční, pro ně bude nejzajímavější, až se břehy rybníků zazelenají novým rákosím, ketré je zde mimořádně náročné. Těžko na cvičišti, lehce na bojišti.

U ohařů se cvičila hlavně práce na poli s vysokým posem, systém, rychlost a styl při slídění a pevné vystavení. Jejich vlohy se kvalitním výcvikem a také tím, že vůdci dokázali pod odborným vedením správně časovat povely probudily, na pernaté zvěři, které jsme měli s sebou dostatek prokázali ke konci výcviku pevné vystavení a jeden Pointr dokonce spontálně ustalování, což se dnes hned tak nevidí.

Špringr a bígl prokázal na teplé srnčí stopě hlasitost, nacvičoval slídění na poli a nahínění v houštinách. Hlasitost u špringra - to je pravda vlastnost, se kterou toto plemeno v poslední době dost bojuje. Bígl se rozšoupnul, perfektně nacházel teplou stopu a vždy na ní nádherně hlásil, bez odmlk, ale co je pro bígla dosti vzácně k vidění - vůdce jej z teplé stopy dokázal vždy odvolat.

Překvapením byla teriérka Molly. Pro tu jsme měli připravenou na aporty křepelku a když jsme jí natáhli vlečku s malým králíkem, nachystali jsme jí na konci ke králíkovi srnčí sprárek, její oblíbený aport, který měla přinést místo králíka. Molly nezaváhala a než k ní páneček doběhl na konec vlečky, už měla v malinké mordičce králíka, který vážil skoro tolik, co ona a hrdě s ním pelášila po lečce zpět za pánečkem. I já jsem doslova oněměl úžasem.

Bohužel nenáme tento historický okamžit zvěšněný na fotce, nikdo s tím nepočítal a Molly zastihle fotografy zcela nepřipravené.

Samostatnou skupinu tvořili retrívři. Tři starší pracovali v jednom prostoru, dva mladší v prostoru druhém. Zkoušeli jsme práci před výstřelem - slídění, kde měli někteří pánečci zpočátku problém svého svěřence rozběhat do stran. Při tom se nacvičovala ovladatelnost a poslušnost retrívra ve vzdálenosti od vůdce.

Na poli jsme vyzkoušeli i disciplínu paměť k aportu - samozřejmě s výstřelem. Pro retrívry jsme pak uspořádali střeleckou kanonádu na procvičení klidu na stanovišti. Úloha byla ztížena přítomností živé srstnaté zvěře (králík), který spokojeně spásal před nimi nově rašící zelenou travičku. Klidu se zúčastnili i všechna ostatní plemena, teríérka Molly prokázala vlohy teriéra a statečně se na králíka, který byl větší než ona vrhala a pokoušela se jej zadávit, jak je teriérům vlastní.
U retrívrů byla práce zaměřena na chůzi u nohy, kdy jediným povelem pro psa byl pohyb nohou vůdce a byl to pes, kdo musel sledovat směr pohybu. Důraz byl kladen na aporty ve všech podobách - to je aport na viděnou, ztracená (dohledávky v lese), kdy pes nevidí pohození a vlečky, což je také vlastně aport.

Samostatný odstavec pak věnuji všem pěti retrívrům:

Fence Abby, která už je starší a s loveckým výcvikem se setkala poprvé v životě. Přesto udělala za víkend velký pokrok a pokud s pánečkem budou podle návodu pilně trénovat, stane se z ní spolehlivý pes. Je to labík a má v sobě skrytou razanci, kterou bude stačit výcvikem probudit.

Beri, která vzdororovala braní kozlíku ze země způsobem sobě vlastním - nic takového jsem ještě nikdy neviděl: pro kostku se ohla, vzala ji do mordy, ale nechala hlavu u země a v této pozici "zkameněla". Nicméně, když se dostala k dohledávkám a k vlečkám, stal se ze spící panny spolehlivý přinašeč. Od posledního víkenďáku udělala velký pokrok v kvalitě a spolehlivosti při práci.

Benovi, který byl na druhém víkenďáku a perfekně bral kostku ze země, ale co víc, nosil bezchybně a na plnou mordu zvěř z dohledávek a vleček jako starý profesionál. I já jsem na něj hleděl, protože tyto výkony jsem od něj, abych se přiznal, nečekal. No - pánečci museli doma na aportech zapracovat (i když to nepřiznali), nicméně počítá se vždy výsledek a ten byl v tomto případě na pochvalu s mnoha hvězdičkami.

Arlenka, Dastíkova dcera, byla na loveckém výcviku také poprvé. Poprvé byla na výcviku však hlavně milující panička Blanka. Když jsem na Arlenku trochu důrazněji promluvil (to přece k Dastyho dceři mohu), paničce ukápla i slzička. Jinak - přesto, že se Arlenka setkala s loveckými disciplínami poprvé, po velmi krátké době nosila zvěř z vleček i z dohledávek. Poprvé také pracovala na pobarvené stopě a tam dostala přezdívku "detektiv Colombo", protože se od začátku do konce pročichávala od jedné kapky ke druhé. Zájem u retrívra o barvu naprosto ojedinělý, podle projevu to byla spíše práce barváře v rouše retrívřím. Za práci se zvěří, kvalitní aporty na vlečkách i dohledávkách zaslouží pochvalu. Zde bych řekl, že výkony Arlenky byly výtečné, ten kdo se musí hodně naučit, je panička. Ale to je pochopitelné, protože my lidé nemáme lovecké disciplíny vrozeny, my se je musíme na rozdíl od pejsků učit.

Absolutním hitem byl malinký Bárny. Přišel (včetně pánečků) zcela nepolíben výcvikem, při příchodu do honitby neustále pobíhal kolem paničky a omotával jí vodítko kolem nohou. Tak jsme začali s chůzí u nohy, pak opatrně s braním aportíku do mordy, pak se učil s aportíkem chodit a nakonec si nechal do mordy dát i zvěř, se kterou byl ochoten také chodit. Absolutním šokem nejen pro pánečky, ale pro výcvikáře bylo, když Bárny přinesl v pátek odpoledne sám z vlečky králíka. Takový výcvikový pokrok jsem viděl poprvé v životě. No, Bárny si asi vzpomněl, že je to přece pes lovecký a přinašeč a od té doby nosil jako starý profesionál.

Psát by se dalo ještě hodně, dojmů je plná hlava. Hodnocení: Jeden z nejlepších víkenďáků, co jsem kdy zažil a to jich mám za sebou už nepočítaně. Hlavně odpovědným přístupem majitelů pejsků. kteří pracovali hlavně na sobě a na zlepšení komunikace se svými svěřenci. Podařilo se nám za krátkou chvíli zcela vymýtit prázdné povelu typu: !No tak ", "Co jsem říkal", .... důsledně se pracovalo metodou jednoho povelu, podařilo se omezit povelovou sadu na nejnižší možnou míru.

Všem účastníkům za skvěle odvedenou práci děkuje

Karel Zelníček, redaktor stránek

V Brně 9. března 2009