Sedím nad klávesnicí a zamyšleně pozoruji Čárlího. Leží vedle mých nohou a spokojeně odfukuje. Hlavou se určitě nám oběma míhají ještě čerstvé obrazy a zážitky z uplynulých dnů, strávených při prodlouženém víkenďáku vŘásné.

I přes momentálně obtížné podmínky odcházející zimy si člověk již tam uvědomuje, jak je okolní krajina malebná a krásná. Zvlněné scenérie, v nichž se střídají louky,  pole, remízky, ale i hluboké lesy s nesčetnými rybníky berou za srdce.

A tak jsme tedy v této atmosféře společně trávili s našimi loveckými psy několik výcvikových dnů. V samotném lese býval obvykle pohyb jednodušší, protože zde bylo původně sněhu asi méně a ten stačil odtát, ale na loukách jsme si zavodněné sněhové čvachty užili vrchovatě. Jak však postupně půldenní bloky ubíhaly, sněhu valem ubývalo také a vzávěru nám již na šedavě zelené plochy dokonce hřejivě svítilo sluníčko.

Z úrovně chování psů, ale i jejich „páníčků“ bylo patrné, že většina účastníků byla na nějakém takovém specifickém výcviku poprvé a tak si společně „užívali“ nezbytných počátečních hodin jakési pořadové a hlavně trápení s aporty.

My, s Čárlím, jak se jmenuje můj 14-ti měsíční welššpringršpaněl, už jsme měli pěkně tuto úvodní etapu za sebou absolvováním našeho prvního víkenďáku v listopadu minulého roku. A tak jsme si měli spokojeně a vědoucně mnout tlapky, resp. ruce?

Leč pravý opak byl surovou pravdou!!

V duchu se vracím ke vzpomínce na zážitky, které se mi hluboce vryly do paměti z listopadového víkenďáku. Jak jsem byl ohromen vším tím, co náhle Čárlí ukazoval, že je v něm. Jak z toho bylo jasné, že přece i on je lovecký pes a jak jsme na to oba byli pyšní. Těch předsevzetí k našemu dalšímu postupu byly nůše vrchovaté, a vše se dále jevilo už jen jako procházka rozkvetlou zahradou!?!

Snad nám budiž ke cti, že jsme se skutečně neulejvali a snažili se pokračovat v těch principech, které se nám oběma do paměti vryly. Možná může být drobnou omluvou, že letošní zima v podmínkách našeho Krkonošského podhůří nám nadělila sněhu dostatek, takže výcvikové možnosti v terénu byly limitovány na aporty a dohledávky v hlubokém sněhu. A tlak na disciplínu a poslušnost. Nadcházející Zkoušky vloh a podzimky jsem bral jako zákonité „bezproblémové“ vyústění této naší přímočaré snahy.

Vždyť jsme se přece tak snažili? 

Ovšem již předvedení prvního vedení u nohy v reálu bylo hrozné!!!

Čárlí stíhal současně řešit spoustu dalších činností a vpodstatě mně toleroval, že musí jít takto se mnou!?!  Povinnost k aportům, které jsme před tím doma dělali jak na běžícím pásu byla náhle potlačena jinými, zajímavějšími zážitky, než byl třeba ten jeden konkrétní strom, u něhož jsme to doma do zblbnutí cvičili? Atd., atd!!

Karel ty příčiny vzniklé situace odhalil znamenitě a „naordinoval“ léčebný postup.

Ach, ty návraty!! A tak jsme začali pěkně znovu, od začátku!

Jak je ovšem známo, mince často nemívá pouze jedinou stranu.

Čárlí tak o víkenďáku pak slušně poslouchal, výborně aportoval. Potom jsme se ovšem dostali ke stěžejním činnostem jeho loveckého poslání, a to slídění!! Předpokládal jsem, že tuto práci bude vykonávat jaksi „levou zadní“, nebylo tomu tak.

Zatímco na podzim na našich širokých pastvinách byl jakýmsi králem prostoru, tak z něho byl po zimě náhle úplně jiný pes?!? Stále se držel u mne, po pár krocích slídění se vracel. Jaksi k potvrzení, že to dělá dobře, prostě jakoby ztracené sebevědomí!?!

 Kde jsou naše přímočaré představy bezproblémových zkoušek? Jen když si blížící se termín připustím do hlavy, třesu se, jak ten můj pes! A tak jsme opět „vyfásli“ domácí úkoly a začneme znovu. Dokud je čas!

Když se tak znovu vracím k pocitům z předchozího poctivě prováděného tréninku doma, a porovnávám je k úkolům, které nás reálně čekají, měl jsem štěstí, že jsem Karla poslechl a přijel v mém případě na tento „kontrolní“ víkenďák. Mohl jsem na svém psovi nechtěně a z praktické nezkušenosti napáchat škody, které by se těžko napravovaly a léčily a oba bychom z toho byli nešťastni. Čas ovšem běží a jen se modlím, aby tak trochu pracoval i pro nás?

9. března 2009           Srdečně Vás zdraví Jirka Lukeš a tentokrát nesmírně utahaný Čárlí.