Zlatý lovec - čl Bud 1

4. víkenďák Chlébské 19. - 22. února 2009
článek Jirky Budáka.

Ahoj všem,

Píši malé shrnutí a poohlédnutí za uplynulým výcvikovým víkendem. Vzhledem k tomu, že doba je jaká je, mohl jsem s Aresem dorazit bohužel až v pátek. Nicméně, ujetých 300 km tam a zase zpět kvůli dvěma dnům výcviku vůbec nelituji.

Vzhledem k tomu, že v Kralupech jsme přes celou zimu měli maximálně tak 5cm sněhu nedokážu Vám ani popsat údiv Arese když vyskočil z auta a tlapky mu zmizeli v půl metru sněhu … koukl se na mě, jak kdyby se mě chtěl zeptat … „A jak mám teď čůrat?“ Nicméně po 5 vteřinách bylo vyřešeno a pak začalo to správné sněhové řádění.

Po dostatečném vyřádění jsme se šli konečně ubytovat a taky dostat něco do žaludku, abychom se posílili na další výcvikový den. Karel a Simona měli obrovskou radost, že nás oba vidí a Ares nestíhal rozdávat čumáky. Pak jsme ještě dlouho debatovali o uplynulých dvou dnech o co všechno jsme přišli a během čtvrteční večerní přednášky a pátečního výcviku.

V pátek večer jsme ještě otestovali Arese na lišku, kterou s né moc velkým nadšením donesl. (poznámka redaktora: stál jsem u toho - no, kdo zná retrívry, tak každý může Jirkovi jen závidět, A on píše, že prý s ne moc velkým nadšením to nebylo. Já však znám málo devítiměsíčních zlaťáků, kteří lišku vidí poprvé a na jeden povel ji přinesou !!!!!!!!!!)

Po dlouhé cestě 300km, únavě, novém prostředí … bylo to na nás obou vidět na první pohled, že už se těšíme do postele. Nicméně při usínání jsem se těšil na ráno.

Po probuzení a řádné snídani jsme se sešli krátce v sále místní restaurace a následovalo Karlovo vysvětlení denního programu a pak byl rozchod na místo kde jsme cvičili. Cestou se Aresek důkladně seznamoval s Bruníkem a závodili, kdo první tomu druhému ukousne ucho. Nevyhrál nikdo protože během chvíle se přešlo z hraní k výcviku.

Karel rozdal úkoly a šlo se na věc. Tady jen taková malá rada … pokud pojedete do míst, kde je půl metru sněhu, neberte si středně vysoké boty jako já. Ares a Bruňďa dostali vlečku takže jakožto pánečci jsme se brodili sněhem abychom připravili pejskům pořádnou stopu. Každou disciplínu, kterou jsme plnili předcházela řádná instruktáž cvičitele.

Byl jsem rád, že výcvik má nějaký řád. Dopoledne se mně a Káťě s Bruníkem věnovala hlavně Simona. Dopoledne jsem si proto myslel, že děláme úkoly bez Karlova dohledu, ale byl jsem na omylu. Veškeré pochybení pejska, nebo spíš páníčka, Karel viděl a po dopoledním výcviku, ještě před obědem, jsme se všichni sešli v sále na krátké vyhodnocení dopoledního výcviku a pak se teprve šlo na oběd. Přitom byly podrobně rozebrány chyby vůdců (pesani to totiž umějí, chyby jsou většinou na naší straně).

Odpoledne si Karel hned několik pesanů vzal do parády sám. Přesně věděl který pes to má jak se říká lidově „na háku“ a předvedl majiteli psa ovladatelnost. U Arese toto naštěstí nebylo potřeba. Je klidný od přírody a střelbu s živou zvěří u čenichu zvládl bez jakéhokoliv problému. Takže disciplíny klid na stanovišti, klid výstřelu a klid před živou zvěří napoprvé zvládl bez zaváhání.

Výstřelu se leknul jen jednou a to bylo tehdy, když rána padla v okamžiku, když bral zvěř do mordy. Problém byl však bez problému odstraněn, s Areskem jsme chvíli dělali něco jiného a po novém výstřelu při úchopu zvěře na výstřel už vůbec nereagoval.

Super pro nás oba bylo to, že jsme tu měli k dispozici hromadu zvěře – doma máme tak akorát bažanta v mrazáku, kdežto tady byl králík, zajíc, srna, bažant kohout, živý bažant a živý králík. Ares se zde seznámíl také s dalšími věcmi, jako je simulace honu, výstřel, hod zvěří, barva… atd.

Na konci dne bylo opět zhodnocení co a jak dobře pesani umí a na co se máme jakožto psovodi soustředit. Já osobně jsem dostal za úkol k Aresovi nepřistupovat tak přísně, dále mám za úkol naučit pejska „číst moje kroky“, neboli chodil podle mne bez dalších povelů.

V neděli dopoledne jsme pak měli už jen "opáčko" všeho, co se probíralo v pátek a v sobotu a program byl trošku volnější hlavně proto, aby si z výcviku odvezli dobrý dojem a příště se na práci zase těšili. A tak měli i pejsci před závěrečným shrnutím výcviku si trošku zablbnout .. však si to také zasloužili.

Po jedné hodině odpolední už jsem sedal za volant a se srnčím kopýtkem v batohu na trénování aportu uháněl zpět domů. … a závěrem … každému takový výcvik doporučuji a už teď se těším s Aresem na vodní výcvik s kačenama na Řásné.

26. února 2009 Jirka Budá a Ares