2. víkenďák Chlébské 5.- 8. února  2009
článek redaktora 1.

Druhý letošní prodloužený víkendový výcvik pobyt v Chlébském byl zahájen opět ve čtvetek ve velkém sále místího hotelu tříhodinovou přednáškou. Přednáška dostává již pevné obrysy, informace, které tam jsou předávány, byly získány studiem odborné literatury i praxí s vlastními psy či výcvikem. Na přednášce byl přítomen zkušený dlouholetý cvičitel ohařů a všestranný rozhodčí pan Karel Šebesta a přednášku mně ohodnotil jako velmi dobrou jak po odborné stránce, tak po stránce skladby výkladu a řazení jednotlivých částí do sebe.

Během přednášky se pejsci tradičně seznámili se zvěří, k dispozici byl zajíc, králík, kachna, bažant, liška, srna a z živé zvěře jsme měli v kleci na ukázku bažanta a králíka. Pro některé pejsky se jednalo o první setkání se studenou i živou divokou zvěří z takové blízkosti a tvářili se na nové pachy velmi obezřetně. 
V neděli však již všichni alespoň na povel Aport vzali zvěř do mordy, polovina ji nosila z vleček a z dohledávek - k velikému údivu majitelů.

V sále nám každý z pejsků předvedl chůzi na vodítku u nohy, obraty a ukázal jakýkoliv způsob aportu, který zvládá. Někteří při chůzi doslova vláčeli pánečka po parketách, až se jin kouřilo od tlapek. Když jsem se pak otázal, kdo mně půjčí na chvíli psa, hlásili se z nových všichni, zvědavi, zda právě ten jejich neposeda zvládne vláčet i se mnou. Vybral jsem si největšího tahače a běhen pár vteřin chodil jako beránek.

Účastníkům kurzu byl zejména vysvětlen nesmírný význam nuceného aportu pro následný nácvik poslušnosti a ovladatelnosti a pro přivolání a dále jsme si zdůraznili, že nácvik loveckých disciplín slouží k usměrnění loveckého pudu, k nácviku spolupráce dvojice vůdce-pes při výuce "hrou na lov" a zejména byl kladen důraz na rozvinutí pachových schopností loveckého psa, neboli aby se naučili používat svůj nejvýkonnější smysl - NOS.

Byli přítomni tři ohaři - jeden Irský setr, jedem malý mistrland, jeden fousek, dále tři retrívři - 2 labíci a šejkspík a tři slídiči - jeden kokřík a dva špringři. Z toho byli tři psi, kteří přijeli opakovaně a ti brali aport na povel ze země bez obtíží a s nimi jsme nacvičovali obtížnější disciplíny. Labík cvičil pilně směrovou ovladatelnost na dálku, fousek se zdokonaloval v přivolání a špringra se nám podařilo rozštěkat, což byl největší úspěch.

Výcvik samotný probíhal podle již zaběhlého schematu - rozcvička na poslušnosti a aporty na kozlíku, pak naásledovaly pachové práce. Zde mám vždy největší radost z upřímného a nevěřícného překvapení majitelů, jak dokonale dokáže po krátkém nácviku jejich svěřenec sledovat stopu vlečené studené zvěře, či dohledávat pohozenou studenou zvěř. Cvičilo se ve dvojicích, každý měl možnost sledovat práci a pokroky ostatních.

Velký kus práce odvedl Karel Šebesta, kde jsme společně pomáhali při rozcvičce každému, komu něco nešlo a pak si vzal kompletně na starost disciplíny vystavování (ohaři) a hlasitost na viděnou (slídiči). Já jsem se věnoval pracovištím dohledávka, vlečka a přitom jsme dopilovávali ještě aporty.

Při rozcvičce se střílelo z brokovnice a hřebem bylo opět sobotní odpoledne, kde jsme cvičili klid před živou zvěří se střelbou. Ohaři nám živou zvěř vystavovali, někteří kokříci se na viděnou krásně rozhlásili. Největší svalovec - labík Bargo při spatření živé zvěře málem vyrval Jirkovi ruku z ramene. Když jsem si však vedle něj stoupnul já a Jirka ukazoval zvěř, Bargo byl opět jako beránek.

Pro slídiče a ohaře jsme připravili stupu živé srstnaté i pernaté zvěře, na jejímž konci pak ležel příslušný kus studené zvěře. V neděli jsme udělali krátké opáčko všeho, co jsme se naučili a na závěr noví žáci - pejsci - ohromili své majitele, jak a s jakou chutí dokáže jejich svěřenec na první pokus sledovat pobarvenou stopu až ke kusu srnčí zvěře, když kapky vepřové krve byly jedna  za druhou půl metru od sebe daleko.

V neděli nám počasí nepřálo, dost drsně jsme promokli, ale cvičí se za každého počasí, a navíc se nenašel nikdo, kdo by protestoval. Úplně na závěr jsme se pak sešli opět v místním sále, kde proběhlo vyhodnocení kurzu a každý vůdce ukázal, jak je na tom jeho svěřenec po třech dnech s chůzí u nohy a s aportem. 
Při ukázkách práce nikdo ani nedutal, všichni si fandili a výkonům svých spolutrpitelů pak upřímně zatleskali.

U tří psů se řešil problém přivolání. Někteří z majitelů se přiznali, že když byl pes mladší, tak jej "přivolávali" tak, že jej rodina honila po zahradě, až jej společnými silami dohnali. Dnes jej již nedoženou a pes, zejména když má aport v mordě, využíval převahy spočívající v dvojnásobném počtu noh než má páneček a nešel přivolat. Špatné přivolání může být také důsledek nedocvičeného hravého aportu, zejména u ohařů a slídičů, kdy se pes naučí lovit odhozenou kořist (aport), ale už se s ní nechce pak s nikým dělit. A průšvih je na světě. Majitelé dostali individuální podrobný návod, jak problém odstranit, uvidíme za měsíc, špatné přivolání u ročního psa  je vždy velmi zapeklitý problém. Odstranění je pak běh na delší trať, než naučit za pět minut chůzi u nohy.

Také jsme u většiny účastníků naplánovali zkoušky lovecké způsobilosti, na které se letos přihlásí, s některými jsme domluvili účast na dvou, nebo více zkouškách. Bude to pro ně znamenat hodně cvičit ale pevně věřím, že práce s pejskem jim přinese minimálně uspokojení z toho, že jejich pejsek se stane poslušnějším a ovladatelnějším.

10. února 2009                                                                                                    dr.  Karel Zelníček