Zlatý lovec - čl Tereza 1

1. víkenďák Chlébské 22.- 25. ledna 2009
článek Terezy Braunerové.

Náš první víkenďák

Tento víkend jsme se já a moje půlroční ohařka Sandy zúčastnily našeho prvního víkendového cvičení. Do lovecké školy Zlatý lovec jsme začaly docházet na jednotlivé lekce asi před měsícem a půl. Už z jednotlivých lekcí, kdy jsme postupně začaly nacvičovat chůzi na vodítku, aport, první pokusy o dohledávky a vlečky mi bylo jasné, že jsme se vydaly správným směrem. Výsledek se dostavoval po velmi krátké době a hlavně Sandy konečně začala práce bavit, a když momentálně vidí letku, se kterou trénujeme, tak se olizuje až za ušima. Trošku jsme na rozdíl od jiných účastníků věděly do čeho jdeme, ale i tak nervozita před odjezdem a z nového prostředí byla patrná na nás obou.

Nakonec všechno dopadlo lépe než jsme čekaly. Seznámily jsme se se spoustou skvělých lidí, kteří milují své psí kamarády nade vše, a proto aby byli spokojení, jsou schopní běhat od rána do večera po lese. Všichni měli neustále dobrou náladu, a tak se i únava, která přišla hned během prvního dopoledne, překonávala snáz.

I když má Sandy teprve půl roku, tak jsme nepatřili mezi úplné začátečníky, protože už mi bere aport ze země, chůzi na vodítku ve většině případů zvládáme bez problémů (občas je touha hrát si s jiným pejskem prostě silnější), a zvěř už si taky vyzkoušela chytit do tlamičky. Byla to pro nás velká výhoda, protože jsme se mohli soustředit na pachové práce v lese, což je pro ni momentálně to nejzajímavější. Zkoušeli jsme vlečky, dohledávky a nakonec i jít po pobarvené stopě. Největším překvapením byl pro mě klid po výstřelu, protože jsem sama nikdy takhle blízko výstřelu nebyla a ve většině případů jsem sebou trhla víc než pesan. Dalším důležitým úkolem pro nás bylo vystavování. Věděla jsem, že to umí, na zahradě vystavuje vrabce nebo kocoury, ale vystavovat pernatou nebo srstnatou jen tak na louce bylo něco úplně jiného. Sandy mě naštěstí překvapila tím, že nějaké vrozené vlohy mít bude a druhý den už vystavovala nádherně i na větší vzdálenost, teď už spíš v ní převládá touha jít zvěř okouknout pěkně zblízka, tak uvidíme, jak si s tím poradíme dál.

Když jsem si Sandy dovezla jako malé štěňátko, tak jsem nikdy neměla nějaké velké ambice ohledně skládání zkoušek, chtěla jsem jen mít fajn kamarádku do nepohody. Představa, že bych se v neděli oblékla do šusťáků a mazala po lese tahat mrtvé bažanty, mi tehdy nepřišla ani na mysl. Pár lekcí výcviku, ale stačilo k tomu, abych pochopila, že pro tuhle práci byl můj pes vyšlechtěn a nic jiného jí prostě neudělá větší radost. Víkenďák nám pomohl ještě víc.

Myslím, že to neuvěřitelně posílilo náš vzájemný vztah a vedlejším účinkem loveckého výcviku je budování větší poslušnosti i v normálních situacích. Momentálně mě lovecká kynologie tak chytla, že se určitě budeme chtít zúčastnit podzimních zkoušek, a když nám to půjde tak si stanovíme další cíl.

Chci poděkovat Karlovi za podporu a neuvěřitelnou trpělivost. Myslím, že mnohdy měl víc práce přesvědčit mě než Sandy. To, že nám neustále zvedá laťku výš a výš, je neuvěřitelná motivace a hlavně i pomoc, abychom neustrnuly a snažily se zlepšovat každým dnem.

Zdravíme i všechny ostatní účastníky a doufám, že se zase brzo při podobné akci setkáme.

27. ledna 2009 Tereza + Sandy