1. víkenďák Chlébské 22.- 25. ledna  2009
článek redaktora 1.

Letos se první víkendový výcvikový pobyt konal velmi brzy - o posledním lednovém víkendu. Víkendový pobyt byl "prodloužený" o pátek s tím, že účastníci výcviku se sjeli již ve čtvrtek navečer. Ve čtvrtek večer byla téměř tříhodinová přednáška, kde se účastníci seznámili s programem výcviku. 
Zejména těm, kteří byli na výcviku poprvé pak byl určen teoretický výklad o tom, jaké jsou základní principy loveckého výcviku, vysvětlili jsme si, že loveckým výcvikem nebudeme z jejich svěřence vychovávat lovce a predátora, který bude v přírodě pronásledovat vše živé, ale naopak cílem výcviku je poslušnost a ovladatelnost loveckého psa ve vzdálenosti od vůdce, klid před zvěří a zejména to, že lovecký výcvik je opravdu vysoce efektivní metoda výchovy jejich pesjka. Vysvětlili jsme si, že výcvik bude veden jako hra na lov, že budeme kromě nácviku poslušnosti a ovladatelnosti ve volné přírodě s pejskem nacvičovat hlavně pachové práce, založené na dohledávkách, což jsou činnosti, které jsou loveckému psu vlastní. Přitom se nenásilnou formou velmi dobře nacvičuje poslušnost a ovladatelnost.
Účastníci byli na přednášce seznámi s prací loveckého psa, kterou jsme rozdělili na práci před výstřelem a na práci po výstřelu, byla jim vysvětleny specifika práce na poli, na vodě a v lese, poměrně velká část přednášky byla věnována charakteristice jednotlivých skupin loveckých plemen - ohaři, retrívři, slídiči, jezevčíci+teriéři, honiči, barváři. 

Přednáška se konala v prostorném sále místního hotelu a každý účastník v průběhu pžednášky předvedl se svým svěřencem chůzi u nohy na vodítku a aport dřevěné čínky. Bylo vysvětleno, jak tyto stěžejní disciplíny mají vypadat. Dále byly předvedeny ukázky dohledávky v místnosti, stopa (vlečka) ze sálu, chodbou hotelu, přes asfaltové parkoviště až k poli a hlavně správné provedení cviku Aport s tím, že byl kladen důraz na rozdíl mezi nuceným a hravým aportem.
Pejsci se na přednášce seznámili se studenou zvěří, k dispozici měli srnce, bažanta, králíka, zajíce, kachnu, lišku a v kleci jsme měli také živé bažanty a králíky, se kterými se takto zblízka někteří pejsci seznámili poprvé v životě a bylo to na nich vidět. U ohařů jsme přítomnost živé zvěře využili k ukázce nácviku vystavení, někteří vystavili spontálně sami od sebe. Vždyť je to jejich vloha.

Výcviku se zúčastnili 4 ohaři (fousek německý ohař, výmarský ohař a irský setr), 4 labradorští retrívři, 6 zlatých retrívrů a Alčina fenka FCR, takže celkem 15 pejsků. Pejsci byli ve věku od 5-ti měsíců do čtyř let. Nejstatečnější byla pětiměsíční německá ohařky Sandy Terezky Braunerové, která na konci výcviku  velmi pěkně aportovala dokonce i zvěř z vlečky a z dohledávky.

Program výcviku byl podle již zaběhnutého scénáře. Výcvik dvakrát denně, dopoledne od 8 do 12, těm, co přijeli později, jsem se pak věnoval individuálně navíc až do jedné. Odpolední výcvik od dvou do pěti - to byl pátek a sobota. V neděli pak od osmi do dvanácti. 
Každý výcvik začínal rozcvičkou ve formě poslušnosti a pak nácviku aportu na dřevěné čínce - to bylo pro všechny bez ohledu na stupeň vycvičenosti povinné. Pak jsme se rozdělili na skupinky po dvou či po třech podle plemen, stupně vycvičenosti a požadavků majitelů. Začalo se pracovat na pachových disciplínách a pejsci byli jako ostatně vždy z této práce přímo nadšeni. Obzvláště pak noví účastníci kurzu byli jako vždy nesmírně překvapeni, jak pachové práce práce jejich svěřence baví a jak snadno se přitom dá upevňovat přivolání. 
Byla sestavena "pracoviště", na kterých se skupinky střídaly s tím, že každá skupinky absolvovala to, co bylo pro ni v dané fázi výcviku potřebné. 
Ohaři vystavovali živou zvěř, slídili a dohledávali, pracovali na vlečkách, nácvičovali poslušnost a ovladatelnost. Obdobně retrívři, ti však měli místo vystavování kladen větší důraz na aporty a na nácvik poslušnosti a ovladatelnosti ve vzdálenosti od vůdce (směrování).

Pro pejsky (a hlavně pak pro majitele, kteří byli na takovéto akci poprvé) bylo pak nejzajímavější sobotní odpoledne, kde se v terénu nacvičoval klid před živou zvěží, střílelo se z brokovnice (vystřílelo se asi 100 nábojů) a přitom se nastřídačku ještě dohledávalo a aportovalo. Ohaři měli při této příležitosti nácvik společného honu a vystavování.
K dispozici pro výcvik jsme měli dvě veliké louky, jednu louku lemovanou listnatým lesem s křovinami, druhou louku z jedné strany vzrostlým jehličnatým lesem a lesem a z druhé strany nízkými hustými křovinami.

V neděli bylo "opakování" nabytých vědomostí, to jest opět krátká rozcvika na poslušnost a aporty, pak opáčko základních disciplín založených na nosových pracech a aportech a na závěr byly pro všechny připraveny tři pobarvené stopy, které se všechny sbíhaly u kusu opravdové srnčí zvěře.

Všichni pejsci šli za tři dny výcviku výkonnostně velmi nahoru. To se dalo samozřejmě předpokládat, protože jsme si všichni "hráli na lov" a to oni přece vlohově zvládají, protože jsou lovečtí. Jen jsme museli uzpůsobit metoditu a skladbu výcviku tak, aby si na to, že jsou lovečtí co nejdříve vzpoměli a aby se u nich jejich vlohy probudily. 
Jako obvykle však největší nadšení vypuklo mezi pánečky, kteří byli u mně poprvé, když jim jejich pejsek v neděli dopoledne již nosil zvěř. To cvakaly fotoaparáty, protože nikdo si nechtěl nechat ujít tento pro něj přímo historický okamžik.
U pejsků, kteří u mne již byli opakovaně, jsme pracovali na zvýšení spolehlivosti provádění jednotlivých disciplín. Zlepšovali jsme přinášení z vleček a z dohledávek s důrazem na aporty. 
I pro mne bylo velmi příjemným překvapením, jak ke konci výcviku všichni ohaři pěkně vystavili živou pernatou i srstnatou zvěř.

Po celodenním výcviku se všichni navečeřeli v příjemné místní restauraci a kolem deváté byla restaurace již prázdná, protože jak vůdci, tak pejsci spěchali za odpočinkem na pokoje.

Počasí bylo přímo vynikající, teploty rozumně pod bodem mrazu, sněhová pokrývka asi tak pět centimetrů, v sobotu svítilo sluníčko.

Všem účastníkům děkuji za vysoké "pracovní nasazení" během celého výcviku.

26. ledna 2009                                                                                                                     Karel Zelníček