13. víkenďák Chlébské 6.- 9. listopadu 2008
článek redaktora 2.

Poslední letošní víkenďák, v pořadí třináctý, nezůstal šťastnému číslu 13 nic dlužen. Po všechny tři dny - pátek, sobota i něděle bylo s ohledem na to, že byl začátek listopadu, velmi pěkné počasí. Nepršelo, chvílemi svítilo sluníčko a bylo kolem deseti stupňů nad nulou, vítr nefoukal skoro žádný. Na výcvik značka ideál.

O návštěvě Honzy Racka a Lukáše Beránka s Evou Šípovou jsem již psal ve své první reportáži. Nyní k ostatním účastníkům a k průběhu výcviku samotnému:

Výcviku se zúčastnila opět velmi pestrá paleta plemen loveckých psů: Dva gordon setři, dva výmaráci, jeden kokřík, jeden irský setr, jeden špringr, jeden český fousek, jeden bígl, 8 retrívrů (5 goldenů a 3 labíci). Pejsci přišli s různůmi dovednostmi, většina však začínala od samého základu. Kurzu se zúčastnilo celkem 16 psů a ještě více pánečků, protože ti se dostavili většinou ve dvojicích.
Pejsků bylo 17 a byli ve věku od 3,5 měsíce do tří let.

Za měřítko toho, jak intenzivně se na výcviku opravdu cvičilo, v poslední době beru, v kolik hodin je prázdná restaurace a všichni účastníci kurzu se "vypaří" na kutě. Tady to bylo každý den nejpozději v půl desáté, to už v restauraci nebyla ani noha. Kvalitu výcviku nepoměřuji délkou ponocování u sudu s pivem, protože vycházím z toho, že všichni přijeli na výcvikový kurz hlavně cvičit a něco se naučit. 
Proto se všechny snažím po celý den na výcviku zaměstnat tak, aby čas strávený na kurzu využili co nejefektivněji. Dovolím si tvrdit, že pánečci jsou po celodenním výcviku unaveni více, než jejich čtyřnozí svěřenci. Ani ne tak fyzicky, i když každý nachodí mezi jednotlivými disciplínami spoustu kilometrů, jako hlavně psychicky, protože se seznámí s nesmírným množstvím nových věcí. 
Výcvik je totiž z největší části zaměřen na výchovu vůdců a na to, aby se naučili komunikovat se svým svěřencem řečí, které on rozumí. Vůdci jsou vedeni hlavně tak, aby se naučili pracovat se svým psem takovým způsobem, aby ve výcviku mohli pokračovat sami, aby po skončení kurzu přijeli domů jako úplně nová dvojice vůce-pes, aby se nestalo, že s návratem domů se vše vrátí do starých kolejí. Prostě, aby doma všichni ihned poznali, že se vrátil úplně jiný pejsek a úplně jiný páneček. 
Už žádné tahání na vodítku, pes poslouchá na jeden povel, je pozorný, sleduje svého pána, co po něm chce a je vždy připraven plnit jeho povely, plnit je radostně.

Na začátku, ve čtvrtek večer jsem uspořádal tříhodinovou přednášku, jejíž součástí byly i ukázky práce loveckého psa a k tomu příslušný teoretický výklad. Zejména jsem účastníkům vysvětlil, že lovecký výcvik je nejúčinnější a nejrychlejší metoda, jak loveckého psa vycvičit. Primárním cílem loveckého výcviku není lovecky upotřebitelný pes připravený k práci v honitbě, cílem je vycvičit psa tak, aby byl poslušný a ovladatelný za každé situace.
Lovecky vedený výcvik je pouze prostřeeek k dosažený tohoto cíle, prostředek účinný, rychlý a vysoce efektivní, protože využívá vrozených loveckých vlastností loveckého psa, při výcviku se pes cvičí jednotlivým  loveckým disciplínám, které jsou všechny založeny na přinášení a na základě toho jako vedlejší produkt loveckého výcviku dostaneme poslušného a ovladatelného psa i ve vzdálenosti od vůdce, psa, který je sebevědomý, klidný, nevyhledává střety s ostatními psy.
Součástí teoretického výkladu bylo, že každý pes měl možnost se seznámit se zvěří a jeho chování bylo také komentováno. K dispozici byl studený zajíc, králík, bažant, kachna a živý bažant. Zlatým hřebem byla liška, se kterou se skoro všichni setkali poprvé. 
Bažant se měl nejlépe ze všech, pohodlně si hověl v kleci, dostával pravidelnou opulentní stravu, na pejsky a lidi si velmi rychle zvykl jako na nutnou rekvizitu a spokojeně tloustl. Bažant byl zakoupen v bažantnice a za odměnu, že nám dělal rekvizitu, mu byla na závěr výcviku darována svoboda.

Součástí čtvrtečního teoretického výkladu bylo, že každý předvedl, co jeho pes umí, hlavně jak je na tom s poslušností a s aportem. Každé jednotlivé vystoupení bylo řádně ohodnoceno tak, že jsme si na pestré paletě jednotlivých výkonů přesně ukázali, čeho chceme ve výcviku za tři dny dosáhnout. Všichni viděli, jak na tom se svými svěřenci jsou sami, ale také ostatní účastníci kurzu. Samozřejmostí bylo, že ukázky nebyly za účelem, aby každý předvedl, jak jeho pejsek dobře umí to, či ono, ale abychom zjistili, co každý potřebuje docvičit. A znovu zdůrazňuji - doučit se museli hlavně pánečci. 
V neděli ráno jsme pak nastoupili a každý před ostatními převedl, co se za uplynulé dva dny naučil. Převedeným výkonům všichni sportovně zatleskali, protože pokroky u každého pejska byly za dva výcvikové dvy - pátek a sobotu velmi značné. 

V pátek probíhal dopoledne i odpoledne nácvik poslušnosti, aportu a vůdci se učili provádění loveckých disciplín, jako jsou dohledávky, pachové práce na stopě vlečené studené zvěře a práce na pobarvené  stopě, slídění, vystavování. 
V sobotu dopoledne se totéž opakovalo, ale již na vyšším stupně. Při provádění ranní rozcvičky, která sestávala z poslušnosti a aportů, se psům střílelo z brokovnice, ale protože se pilně soustředili na práci, ani jeden z nich střelbu neřešil. V sobotu odpoledne jsme jeli všichni na rybník, kde se cvičily aporty na vodě i na suchu a skoro všichni pejsci předvedli svým překvapeným pánečkům, že zvěř umějí nosit a je to pro ně zábava.

V neděli po výše zmíněném předvedení toho, co jsme se všechno naučili, jsme se opět po skupinách rozšli po honitbě a skupiny rotovaly mezi jednotlivými pracovišti, kde byly disciplíny dohledávka, vlečka, barva (se srncem na konci), vystavování, slídění s dohledávkou a poslušnost.

V neděli prakticky všichni psi už sami nosili zvěř z dohledávek, vleček i ze slídění. Na závěr jsme se sešli v kulturní místnosti našeho hotelu, kde proběhlo závěrečné vyhodnocení kurzu.

Chci poděkovat všem vůdcům za vysoké pracovní nasazení po celou dobu výcviku. Odměnou nám všem bylo, že se všichni - vůdci i jejich pejsci (ale hlavně vůdci, protože pejsci to vlohově znají) značně zdokonalili.

23. listopadu 2008                                                                                                            Karel Zelníček