- Aktuality
- Doporučujeme
- Upoutávka
- Nástěnka
- Lovecký výcvik
- Lovecká škola
- NAŠI PEJSCI
- Naše úspěchy
- Kynologické akce
- Diskuzní fórum
- Návštěvní kniha
- Odkazy
- Inzerce
- Různé
- Fotogalerie
- Kontakt
Víkenďák Řásná 8.- 9.3. 2008 -
příspěvek a foto od Lucky Urxové
Výcvikový víkend s Horys-lovem
Tento víkend jsme se s hafanama zúčastnili výcviku v Řasné pod vedením výcvikářů z Horys-lovu. Jelikož je zkoušková sezóna skoro za dveřmi a my jsme s Kessinkou celou zimu zaháleli, tak jsme se rozhodli svěřit se do rukou výcvikářů. Kessinka potřebovala dopilovat aport, bez toho jsme se nemohli pustit do dalších výcvikových disciplín.
Ale bohužel naše chabé zkušenosti nestačili na odstranění nedostatku, na kterém jsme se zasekli. Mirka Horáčka jsme kontaktovali s nadějí, že nám poradí a vysvětlí co děláme špatně. A hlavně nejvíce bylo potřeba zapracovat na paničce. Až do teď u nás fungoval Kessinky pohled číslo 1: "mamí, mě se zrovna dneska fakt nechce, půjdem si hrát a já to zítra udělám dobře, jo? kuk", takže se jí vždy ustoupilo, no kdo to má vydržet, takového smutného psa. Ale Kess bohužel začala poslední dobou vymýšlet samé "ptákoviny", tak jsme řekli dost, pošleme na tebe bubáky. A nejlepší bubák je vždy výcvikář.
Ale bohužel naše chabé zkušenosti nestačili na odstranění nedostatku, na kterém jsme se zasekli. Mirka Horáčka jsme kontaktovali s nadějí, že nám poradí a vysvětlí co děláme špatně. A hlavně nejvíce bylo potřeba zapracovat na paničce. Až do teď u nás fungoval Kessinky pohled číslo 1: "mamí, mě se zrovna dneska fakt nechce, půjdem si hrát a já to zítra udělám dobře, jo? kuk", takže se jí vždy ustoupilo, no kdo to má vydržet, takového smutného psa. Ale Kess bohužel začala poslední dobou vymýšlet samé "ptákoviny", tak jsme řekli dost, pošleme na tebe bubáky. A nejlepší bubák je vždy výcvikář.
A jak se na to dívají naše psí holky?
Kess (Dolores z Droužkova): "Když se začali páníci v pátek odpoledne chystat a s několika taškami nás šoupli do auta, tak jsem nahodila otrávený ksicht, s vědomím, že zas určitě jedeme na nějakou šílenou výstavu. Tak jsem si pěkně cestou schrupla a jaké bylo moje překvapení, když jsme již za tmy dorazili do kempu, daleko v lese, pryč od výstavních hal. Hodinku jsme tam byli sami a pak ještě dorazil kamarád výmarák. Chvilku jsme si hráli ale pak se šlo brzo spát, byli jsme po cestě všichni unavený. Hurá, celou noc jsme mohla hajat v posteli. No kdyby se tam neroztahovala Cintie, bylo by to ještě lepčejší.
Ráno jsem měla ještě větší radost, protože se začali sjíždět další psí kamarádi. Tak jsem se šla vesele seznamovat. Ale najednou se vloudila chybička, panička si mě připla na vodítko, všichni jsme se seřadili a nějaký pán začal něco povídat o tom, že nás všechny vítá na výcvikovém víkendu. Ježíš, on řekl "výcvikovém", no to mě páníčci pěkně doběhli a ještě na mě nabonzovali, že flákám aport. A bylo po zábavě.
V sobotu ráno se nás ujala Simona, moc milý človíček, ale nekompromisně my vysvětlila, že buď toho dummýka budu držet, nebo mě panička už nebude mít ráda. Po tom co najednou přestali na paničku zabírat i moje vždy fungující smutné pohledy, jsem teda musela držet a držet a držet. Na konci sobotního odpoledne, už jsem s dummýkem byla kámoška a dostávala jsem jednu pochvalu za druhou, to jsem ale šikulka, co.
Večer mě pak pánící vzali na společnou večerní zábavu, tam jsem vesele pobíhala po celém sále, loudila dobroty a hrála si s kámošema.
A je tu neděle ráno, to by mě teda zajímalo, co se bude dít, doufám, že přestanou prudit s tím dummýkem. Tentokrát si mě vzal do parády Karel, začali jsme chůzí u nohy. No jo ale on si myslel, že půjdu někam bez své milované paničky, tak jsem se mu snažila vysvětlit, že né, ale nějak jsem neuspěla, nezbylo mi než jít a začít poslouchat. Chvíli jsem to ještě zkoušela nějak "očůrat" ale nakonec jsem začala poslouchat jak hodinky. Pak zas přišel aport, dummýk do tlamy a "drž", no jo to už umím, to koukáš co? Aha, to jako prej nestačí, když mi ho do tlamy dá panička? To si ho musím vzít i sama z ruky? No tak nakonec i tohle se nám podařilo. A jako odměnu jsem si pak mohla doběhnout pro voňavého bažanta, to bylo žůžo, ten byl lepší než dummýk. A panička mě móóóc pochválila, když jsem ho donesla, sedla a předala.
No a to už je vlastně skoro všechno, pak nás zas naházeli do auta a frrrr domu. Tam už na nás čekal měkký pelíšek a večeře."
Ráno jsem měla ještě větší radost, protože se začali sjíždět další psí kamarádi. Tak jsem se šla vesele seznamovat. Ale najednou se vloudila chybička, panička si mě připla na vodítko, všichni jsme se seřadili a nějaký pán začal něco povídat o tom, že nás všechny vítá na výcvikovém víkendu. Ježíš, on řekl "výcvikovém", no to mě páníčci pěkně doběhli a ještě na mě nabonzovali, že flákám aport. A bylo po zábavě.
V sobotu ráno se nás ujala Simona, moc milý človíček, ale nekompromisně my vysvětlila, že buď toho dummýka budu držet, nebo mě panička už nebude mít ráda. Po tom co najednou přestali na paničku zabírat i moje vždy fungující smutné pohledy, jsem teda musela držet a držet a držet. Na konci sobotního odpoledne, už jsem s dummýkem byla kámoška a dostávala jsem jednu pochvalu za druhou, to jsem ale šikulka, co.
Večer mě pak pánící vzali na společnou večerní zábavu, tam jsem vesele pobíhala po celém sále, loudila dobroty a hrála si s kámošema.
A je tu neděle ráno, to by mě teda zajímalo, co se bude dít, doufám, že přestanou prudit s tím dummýkem. Tentokrát si mě vzal do parády Karel, začali jsme chůzí u nohy. No jo ale on si myslel, že půjdu někam bez své milované paničky, tak jsem se mu snažila vysvětlit, že né, ale nějak jsem neuspěla, nezbylo mi než jít a začít poslouchat. Chvíli jsem to ještě zkoušela nějak "očůrat" ale nakonec jsem začala poslouchat jak hodinky. Pak zas přišel aport, dummýk do tlamy a "drž", no jo to už umím, to koukáš co? Aha, to jako prej nestačí, když mi ho do tlamy dá panička? To si ho musím vzít i sama z ruky? No tak nakonec i tohle se nám podařilo. A jako odměnu jsem si pak mohla doběhnout pro voňavého bažanta, to bylo žůžo, ten byl lepší než dummýk. A panička mě móóóc pochválila, když jsem ho donesla, sedla a předala.
No a to už je vlastně skoro všechno, pak nás zas naházeli do auta a frrrr domu. Tam už na nás čekal měkký pelíšek a večeře."
To Cintie (Cintia Famous Gold) ta má zcela odlišné zážitky: "Haha, byla to válečka a zívačka, s páníčkem jsme chodili na procházky do lesa, pak jsem se v táboře honila s hafíky, potom jsem dostala večeři a hurá do postele. Nevím co se na tom Kessince nelíbilo. Jó a taky jsem si podržela v tlamě bážu, to bylo nejsuprovější. Ten pak najednou přistál pár metrů ode mě na zemi, tak jsem pro něj mazala a honem ho přinesla páníkovi. A ještě vám něco povím ale to je tajné - večer jsem k MDŽ dostala kousek dortíku, který přivezl Mirek, mňam.
A teď dám ještě slovo pánečkům. Haf."
A teď dám ještě slovo pánečkům. Haf."
Tímto bychom chtěli poděkovat všem výcvikářům z Horys-lovu za jejich přístup a pomoc a také ostatním účastníkům víkenďáku za milé přijetí do jejich "psí rodiny" a těšíme se na další tábor.
Na závěr chci dodat, že v neděli jsme z Řasné odjížděli s úsměvem na tváři a dobrým pocitem, že jsme konečně udělali krok dopředu a doufáme, že takových krůčků bude čím dál víc.
Na závěr chci dodat, že v neděli jsme z Řasné odjížděli s úsměvem na tváři a dobrým pocitem, že jsme konečně udělali krok dopředu a doufáme, že takových krůčků bude čím dál víc.
11. března 2008
Lucka Urxová
