Víkenďák Řásná 17. - 18. 2. 2008
článek Martiny Králové 
(tento článek byl s laskavým svolením Martiny převzat z jejích webovek)

 Tak a je to za námi. Poprvé jsme se zúčastnili výcviku s loveckou psí školou Horys – lov. A jak to celé probíhalo?

V sobotu ráno nepříjemný budíček ve 4. Pak rychle obléknout, dozabalit všechny potřebné věci, vyvenčit smečku a v půl páté ráno už se to řítit po D5 na Prahu. V takhle nekřesťanskou ranní hodinu je dálnice téměř celá naše. Cestou potkáme pouze pár kamionů. Ostatní „normální“ lidi se totiž věnují spánku. Před půl šestou jsme už na D1, taky příjemně volnou. Cesta pěkně ubíhá a jako vždy mi Mark dělá společnost na místě spolujezdce. Tak si tak přemýšlím, kolik desítek tisíc kilometrů už jsme spolu urazili a kolik zážitků jsme prožili. Tam vzniká to správné pouto mezi pánem a jeho psem. Takové, které normální smrtelník nemůže nikdy pochopit. Okolo půl sedmé už sjíždíme z dálnice a pokračujeme na Pelhřimov, Horní Cerekev a Řásnou. Musím se sama pochválit, ale cestou jsem ani jednou nezabloudila a na sraz dorazila jako první – to se mi moc často nestává…

Postupně se sjela celá parta našich „spolutrpitelů“. Ohaři a retrívři. Zástupce španělů jsme musely s Berynkou hájit sami. A v devět už jsme šli na to. Já jsem přijela hlavně kvůli aportům, protože to je náš největší problém a už delší dobu stojíme na jednom místě a nemůžeme se pohnout. 

A moje přání bylo splněno. Celou sobotu jsem byla ve skupině, kde probíhal nácvik aportu od základu. Takže náš víkend proběhl ve znamení aportů. A musím uznat, že takový pokrok, co udělala Berča za jeden den jsme sami nezvládli za půl roku….. A hlavně, lidé z Horysu mi poradili co dál, a jaký mít k Berynce přístup. Věřím, že se jí o těch aportech ještě dneska zdá. 
Zároveň jsme se podívali na práci pejsků v ostatních skupinách (vlečky, dohledávky,...), kteří již jsou ve výcviku o něco dál a mohli jsme se poučit z jejich chyb, a připravit se na to, že až nastanou u nás, budeme připraveni na to je nějakým způsobem řešit (i když každý pejsek je pochopitelně jiný a vyžaduje jiný přístup).

Přesto že byl celý den a hlavně v noci velký mráz, ve vytápěných chatičkách bylo fajn a přes den nám zázemí poskytovala příjemná restaurace v areálu, kde se také moc dobře vařilo. Takže se dá říci, že i počasí nám přálo.

Děkuji Karlovi a výcvikáři Mirkovi Horáčkovi za cenné rady a pomoc při nácviku a všem lidem z Horysu, že nás mezi sebe tak pěkně přijali. Těšíme se na další akci.

http://www.englishcocker.wbs.cz/

20.  února 2007

Martina Králová
a kokřice Berryl