21.06.-29.06.2008 Výcvikový týden s Horys-lovem

Celý tento týden jsme strávili v Řásné nedaleko Telče na výcvikovém táboře pořádaném Horys-lovem.

Zároveň jsme Kessinku přihlásili i na Klubové Speciální zkoušky vodní práce, které se konaly na konci tohoto tábora. Panička měla již týden před odjezdem cestovní horečku a pořád balila víc a víc věcí, aby na něco nezapomněla, no byla fakt na zabití. Nejhorší bylo, že sbalila jen samé dummýky a vodítka, ale hraček nám vzala žalostně málo.Bohužel těsně před odjezdem byla ještě Cintie na veterině na kontrole a na rentgenech nožiček a pan doktor jí udělal ortézu kvůli poranění šlach a nakázal absolutní klid, takže cvičit nemusela a zase Kessinka"oddřela" všechno sama:

Na cestu jsme vyjeli v sobotu časně ráno a do tábora jsme dorazili kolem deváté ráno, tam už na nás čekal Mirek Horáček. Dopoledne jsme se ubytovali a po obědě se všichni sešli na louce, kde proběhl úvodní proslov, představení výcvikářů a seznámení s harmonogramem celého týdne. Nás a ještě pár dalších, kteří se také připravovali na zkoušky dostala na starost Jiřka Sladká a na pomoc měla "tolleřího kluka" Ronnieho.

Výcvik probíhal téměř celý týden každé dopoledne i odpoledne, bohužel počasí bylo opravdu šílené, když nebylo 30 stupňů vedro tak pro změnu lilo. Ale naštěstí to pesani zvládli docela dobře. Ve středu jsme pak dostali odpočinkový den, takže jsme šli na malou procházku na nedalekou zříceninu hradu Štamberk. Pejsci to očividně uvítali, vylítali se pořádně v lese a nemuseli při tom myslet na aportíky :-) Pak se ještě vykoupali v rybníku a šlo se odpočívat do chatek.

Nejlepší dovolenou měl páníček, ten se celý týden povaloval se Cintií před chatkou nebo v hospůdce, jelikož má naše "marodka" klidový režim a museli jsme jí neustále hlídat aby si nerozkousala ortézu.

Pak se zase cvičilo a cvičilo. Kessinka si pořádně natrénovala klidy a naučila se trpělivě čekat než na ní přijde řada. Na to z domova nebyla zvyklá. Takže jsme hodně ocenili, že se cvičilo ve smečce a ona pochopila, že vrtěním a kňouráním si nepomůže                      

V pátek se cvičilo naposledy, to už pesani aportovali naprosto všichni a všechno.

V sobotu jsme měli další povinné volno, jelikož nás v neděli čekala maturita - zkouška vodní práce. Čím více se blížil den "D", tím více byla panička nevozní a Kessinka unavenější. V sobotu jsme šli zase na společný výlet, abychom přišli na jiné myšlenky - okolo rybníka stezkou na blízký kopec Javořice a zpět, cestou jsme pejskům udělali "umělecké" fotky u studánky.

V neděli 29.06.2008 se v osm ráno začali do tábora sjíždět rozhodčí a vůdci s pejsky, pomalu se vše chystalo na zahájení zkoušek.

Veškerá administrativa, zahájení a losování proběhlo v kempu a pak se hromadně přejelo k rybníku u Vanova. Tam se začalo disciplínou "Chování na stanovišti a chování po výstřelu". Ihned po této úvodní disciplíně jsme pochopili, že posuzování bude probíhat v opravdu přísném duchu.
Zkoušky byly naplánovány tak, že rozhodčí stáli na svých stanovištích a skupinky vůdců mezi nimi (a jednotlivými disciplínami) kolovali. Bohužel nemohu popsat celý průběh zkoušek, jelikož se nám podařilo vypadnout téměř na začátku, a to na nejtěžší a "nejsmrtelnější" disciplíně - Dohledávka pohozené kachny. K naší smůle šla naše skupinka na tohle stanoviště jako první a Kess šla jako poslední z naší skupiny. Rákosí bylo opravdu velmi vysoké, husté a prorostlé kopřivami, no prostě pořádný rákos. K mé spokojenosti Kessinka vběhla s nadšením dovnitř porostu a neúnavně slídila po kachně. Bohužel kachna byla vhozena po větru (takže jí nosem nezavětřila). A možná i díky mé nezkušenosti jako vůdce, jí Kess během 10 minut nestihla dohledat. Po odvolání vylezla z rákosí s jazykem až na zemi a s pohledem zklamaného děcka, které nenašlo hračku :-)
Takže jsem se v pocitem zklamání odebrala ke koroně, koupila jí za odměnu nové vodítko a sobě párek. Po chvíli začali přicházet i další odpadlíci a konečné skóre z "rákosí smrti" bylo 10, deset pejsků z celkových dvaceti tuto disciplínu nezvládlo, další dva pak odpadli na jiných disciplínách. I proto jsem na Kessinku pyšná, že i za takto tvrdých podmínek zvládla alespoň celých 10 minut slídit.
Celé zkoušky byly posuzovány opravdu přísně, a terén byl pro pejsky velmi náročný. I dobře připravení a zkušení neobstáli, ale všichni si zaslouží velkou pochvalu za statečnost. Atmosféra byla příjemná a mě velmi pomohl kruh přátel, kteří tam s námi byli, bez nich bych takto tvrdou zkušenost asi nenesla tak statečně.

Tímto bych chtěla poděkovat celému výcvikovému týmu Horys-lovu - Mirkovi, Jiřce i Zuzce. Všem táborníkům, kteří přijeli na výcvik protáhnout svaly svým pejskům a se kterými jsme strávili skvělý týden jak při výcviku, tak i ve volných chvílích. Atmosféra byla skvělá - přátelská a veselá. Další dík patří Simoně a Karlovi za podporu při zkouškách. Kessinka všem posílá velký blízanec a doufáme, že se brzy zase někde potkáme.

.