II. ročník soutěže   MZPR   "O POHÁR PREZIDENTA RK CZ"
Retriever klub CZ, OMS Kolín a Myslivecké sdružení Kňour Stříbrná Skalice ve dnech 21. – 22.6.2008 pořádali 
MZPR se zadáváním titulů CACIT, res. CACIT, CACT a res. CACT

Organizační výbor :
Ředitel zkoušek: Alena Čečrdlová
Správce zkoušek: Miloš Vinklárek
Technické zabezpečení: MS Kňour Stříbrná Skalice
Hlavní rozhodčí: Mgr. Blecha Oldřich

V sobotu a v neděli ve dnech 21. a 22. června pořádal retriever klub druhou vrcholovou akci pro retrívry v letošním roce - Mezinárodní zkoušky přinášení retrívrů. Tato vrcholná kynologická akce se konala jen týden po MZPR, pořádáných klubem KCHLS. Takže mohu srovnávat. A věřte, že tentokrát bylo co srovnávat.

Vezmu události pěkně chronologicky a popořádku. 
Na úvod nám bylo vrchním rozhodčím sděleno, že zkoušky budou v duchu fair play. Kdo chce, mohl tomu věřit, ale jak se dále dočtete, nebylo tomu tak. 
Vrchní rozhodčí taktéž prohlásil, že zkoušky budou na terénech, kdy dosud nikdo necvičil. Ani to nebyla pravda
Vrchní rozhodčí nám všem úvodem sdělil, že KCHLS na zkoušky ZPR před týdnem potřeboval osm rozhodčích, ale RK je lepší, protože celou soutěž zvládne se šesti rozhodčími. Navíc, jak se později ukázalo, posouzení se stihlo dokonce i za kratší dobu. No zkrátka se s tím moc nepárali. 
Dále bylo vrchním rozhodčím sděleno, že ústřední disciplínou bude navádění na 2 kusy pernaté - ale  v porovnání s minulým týdnem byla tato disciplíny naprostá tragédie jak co do výkonů soutěžících, tak hlavně co se týká posouzení ze strany rozhodčích. Ti si tuto disciplínu spletli s disciplínou lítání po poli..
Já mám za dva roky absolvováno kolem 60-ti klubových zkoušek buď jako divák, nebo jako vůdce, takže znám lépe než kdo jiný všechny terény, na kterých se posuzuje, viděl jsem při práci velmi mnoho rozhodčích a setkal jsem se prakticky se všemi vůdci a jejich psy.

Počasí:
V sobotu ještě ucházející, v neděli pak úmorné vedro.

Rozvržení disciplín:
Soutěže se zúčastnilo 16 psů. Setkali jsme s organizační super novinkou, kterou bylo, že soutěžící byli rozděleni do třech skupin, které rotovaly a byly uspořádány takto:
V sobotu všichni rotovali na polovině přezkušovaných disciplín:
skupina č. 1: klid+vlečka,   skupina č. 2: tyče,  skupina č. 3:   dvě kachny z vody+kachna s výstřelem. 
V neděli pak skupiny rotovaly na zbytku disciplín takto:
skupina č. 1: odložení + čtverec,   skupina č. 2:  vlečka srstnaté + marking,   skupina č. 3: vodění + dohledávka v rákosí.

Nejprve obecně k posuzování a organizaci zkoušek. 
Originál soudcovské tabulky losu číslo 5 Dastyho zůstal u vrchního rozhodčího a Dastyho výsledky se psaly na porůznu vypůjčené volné listy. Dasty dostal SAMÉ čtyřky na všechny disciplíny, včetně všech pomocných známek, kromě dohledávky ve čverci, kde dostal dvojku kvůli času. Když jsme však odjížděli ze zkoušek, tak  jsem teprve v autě zjistl, že v originálu soudcovské tabulky má Dasty za radost z práce trojku. Příště bude vhodnější za těchto okolností, když mně rozhodčí napíší známky ráno v hospodě a nebudou mne dva dny vláčet po poli a dělat pak za mne hlupáka.

Rozhodčí.
Většinou místní, až na jednoho, jsem žádného z nich retrívry posuzovat dosud neviděl. Když to hodnotím zpětně, tak taková malá domácká soutěž, nic pro mimopražské. Výkon slabý, znalost řádů a hlavně retrívrů a požadavků na reterívry na ně na zkouškách kladených  na velmi nízké úrovni. 
Za hodnocení pro Gina jsem vždy poděkoval, ale požádal jsem rozhodčího, ať mně udělenou známku nezdůvodňuje.

Nyní k jednotlivým disciplínám:

Klid.
Tato disciplína naprosto neopovídala platným řádům. Pořadatelé neměli zabezpečeného ani jednoho střelce, střílela členka korony Simona. Přestože měla dostatek nábojů, nařídil jí rozhodčí, že může vystřelit za celou dobu trvání disciplíny jen jednou. Ke konci klidu jí pak požádal ještě o druhou ránu. Při té se pes paní Ulmanové, který stál na kraji vlevo vedle mne zvedl a popošel dopředu tři kroky. Vůdkyně jej hlasitými povely zastavila a vrátila zpět. V tom jí pomáhal i člen korony pan Ulman, který stál v rozporu s řády v těsné blízkosti jejich psa. Před disciplínou dostal pes paní Ulmanové od své vůdkyně jako zálohu dva lískance přes hlavu. Paní Ulmanová, která je v Brně sama cvičitelka psů by nejlépe měla vědět, že pes se na disciplíně nesmí trestat.
Střelkyně měla nařízeno stát uprostřed šestice a měla od rozhodčího výslový zákaz vystřelit také krajním psům. Protože paní Ulmanová stála na kraji, je skoro jasné proč. Navíc se domnívám, že to, se na této disciplíně pro tuto skupinu neměla flintu vůbec objevit, nebylo zcela náhodné. 
Zdálo se mně, že to, že se flinta na disciplíně objevila, se u rozhodčích s přílišným pochopením nesetkalo.

Vlečka srstnaté v lese:
Soutěžící byli odloženi na okraji lánu obilí a disciplína se odehrávala za hranou terénu tak, aby na ni nikdo neviděl. Známky nebyly u všech soutěžících vyhlášeny veřejně před celou skupinou, byly sděleny pouze dotyčnému soutěžícímu. Na vypuštění psa ani na odevzdání přineseného kusu nikdo neviděl.
Jeden ze soutěžících dostal v sobotu známku dvě, která mu byla pak rozhodčími v hospodě při počítání výsledků v neděli dodatečně opravena na čtyřku s tím, že práci psa přehodnotili.
Když mne rozhodčí zavolali na disciplínu, ještě neměli vlečku nataženou. Šel jsem tedy psa odložit tak, jak vyžaduje řád, aby na kladení vlečky neviděl. Z překvapivé reakce rozhodčího mně bylo jasné, že kdo chce, může nechat psa, aby se díval.

Navádění na dva kusy pernaté.
V podání paní Černé absolutní tragédie. Milión hvizdů, pes lítal kde jej napadlo, všichni viděli, že čas naprosto přesáhl všechny rozumné limity. Sama paní Černá po disciplíně byla velmi zklamaná a všem vyprávěla, jak to její pes perfektně umí, a proč se mu to tentokrát nepovedlo. Ale to jen do doby, než jí rozhodčí po delší poradě vyhlásili za handling známku 4 a za poslušnost malou 3. Toto se odehrálo v době, kdy u disciplíny čekala polovina všech vůdců, takže to všichni viděli. V davu to po verdiktu rozhodčích jen zahučelo nefalšovaným údivem avšak paní Černá v tu chvíli viditelně pookřála. V naší skupině bylo celkem šest psů a rozhodčí nám sdělili, že výkon naší skupiny byl nesrovnatelně lepší, než předchozí. Jak to vypadalo u předchozí skupiny, si proto vůbec neumím představit.

Přesto, že navádění na dva kusy pernaté bylo na slavnostním nástupu vrchním rozhodčím deklarováno jako královská disciplína, nemusel vůdce dopředu říct, který kus přinese pes jako první. Stačilo lítat po poli za neustálého hvízdání vůdce a nějak ty dva kusy přinést.

Navádění na dvě kachny z hluboké vody.
Také zde projevili rozhodčí hrubou neznalost zkušebního řádu. Panu Sležkovi pes plaval pro správnou kachnu, uchopil ji však za letku a při přinášení kachna psovi na břehu vypadla. Pan Sležek dostal za Handling trojku a za přinášení malou čtyřku, ačkoliv to mělo být naopak. Vzhledem ke koeficientu byl tento soutěžící výrazně poškozen.
Ani zde se disciplína ze strany některých vůdců neobešla bez prohřešků, které se normálně netolerují, ale protože se jednalo o "vyvolené" prošlo jim to naprosto bez penalizace.

Den druhý - neděle. 
Po příjezdu na disciplíny se zjistlo, že skupina "rákosí" i skupina "čtverec" zapomněla zvěř na základně a Dastyho originál soudcovské tabulky byl opět "zapomenut" u vrchního rozhodčího. To jsem si stále ještě naivně myslel, že se jedná opravdu jen o pouhé nedopatření. Ale bylo to již opakovaně a opakovaný vtip přestává být vtipem s stává se záměrem. Jak se později ukázalo, měla to být být pojistka pro případ, že kdyby se jej nepovedlo zaříznout na některé z disciplín, mohlo se tak učinit až při počítání v hospodě.

Odložení.
Probíhalo na rovině v řídkém jihličnatém lese bez porostu tak, že pes z místa odložení na vůdce poměrně bezpečně mohl vidět. Protože mně to bylo velmi žinantní, tak jsem si po příchodu k rozhodčím za ně lehl, aby byly dodrženy regule - pes na vůdce nevidí. Jestli tak učinili i ostatní, mně není známo.

Čtverec
Jako nejtěžší disciplína byl samozřejmě čtverec. Tento čtverec podle informací, které byly veřejně před svědky vysloveny jedním z rozhodčích, připravovala paní Černá. Disciplína se konala v hloubi lesa, nikdo neviděl na vyslání psa ani na konečnou odevzdávku.
Disciplína v komorním provedení a beze svědků. Každý, nechť si myslí své.
První šla paní Černá a vrátila se za chvíli s tím že čas byl něco přes tři minuty, ale že tento čtverec umí i rychleji. Když si k tomu přidáte veřejně publikovanou informaci od místních, že paní Černá na tomto čverci již čtrnáct dnů intenzívně cvičí, můžete si udělat obrázek sami.
Paní Ulmanová byla na čtverci podle svědectví členů její skupiny třičtvrtě hodiny. 
Vrátila se uplakaná a svůj dlouhý pobyt v hloubi lesa mimo dohled ostatních a svůj pláč odůvodnila tím, že celou dobu hledala vodítko, které tam ztratila. Kdo už někdy plakal třičtvrtě hodiny nad ztraceným vodítkem, může tomu i věřit. Známka 3 - jak jinak.
Vůdkyně paní MVDr. Jana Kolevská se z této disciplíny vrátila a sdělila poctivě všem ostatním svůj čas, který byl přes třináct minut, s tím, že byla ohodnocena známkou dvě. Při předávání cen na slavnostním ukončení však byla oceněna v první ceně. Přede všemi vystoupila a hlasitě se ohradila, že na disciplíně čtverec dostala dvojku a že první cena jí proto nepřísluší. Rozhodčí jí sdělili přede všemi, že se mýlí, že špatně poslouchala a že to byla trojka.
Zde se musím zmínit o Dastym, kterého jsem vedl já. Rozhodčí mně sami poradili, že jeden kus je na pravé straně na konci čtverce a druhý na levé straně také na konci čtverce. Jak jsem však později zjistil, nebyla to rada tak docela bezelstná.
Dastyho jsem tedy poslal nejdříve zprava a ten přinesl první kus tak za dvacet vteřin. Druhé vyslání jsem provedl z levé strany. Pes se vrátil s prázdnou. Vítr foukal zleva, tak jsem Dastyho opakovaně posílal do čtverce tak, že jsem se vždy posunul o kus doprava. Dasty tentokrát vůbec nevyběhl mimo čtverec, ale vždy se tak po čtyřech minutách bezradně vracel s prázdnou. 
Až uplynula dvanáctá minuta, tak mně rozhodčí sdělili, že si myslí, že Dasty přinesl vlastně ten kus co měl být v levém rohu čtverce (což vzhledem k času 20 vteřin bylo nemožné) a že ten  kus vpravo tam ještě bude. Tak jsem Dastyho poslal znovu zprava a Dasty druhý kus přinesl z místa úplně vpravo mimo čtverec za malou chvilku. Když jsem viděl, že jde vpravo mimo čtverec, chtěl jsem zavolat zpět, ale pak jsem jej nechal, protože už to bylo stejně jedno. A kus tam byl.
Totéž mně provedli u Gina. U Dastyho ho jsem si ještě myslel, že chyba je moje, u Gina jsem si však ověřil domněnku, že to byl ze strany rozhodčích záměr, protože do té doby šel Dasty v samých čtyřkách a tomu bylo třeba udělat přítrž.  Také Gina bylo třeba trochu sejmout.
Páni rozhodčí, díky za dobrou radu, ale příště si to můžete laskavě odpustit. Hodit dva kusy na jedno místo a úmyslně sdělit vůdci, že se nacházejí v opačných rozích ....  no comment.

Vlečka pernaté:
Disciplína naprosto neregulérní, absolutně v rozporu s platnými řády i zvyklostmi. Patnáct psů se v době od půl desáté ráno do dvou odpoledne "motalo" na ploše 200 krát 200 metrů, vlečky byly taženy přímo bez lomu a měly něco mezi třiceti až čtyřiceti kroky. To bylo samozřejmě kvůli psům, kteří museli dobře dopadnout a je o nich známo, že s vlečkou mají problém. O nějaké vzdálenosti mezi jednotlivými vlečkami ani nemluvě. 
To nebyla vrcholová soutěž, ale obyčejná vesnická liga.
Také zde nikdo nedbal na to, jestli se pes dívá, nebo ne. No prostě sranda na pokračování.

Vodění.
Jen co já jsem mohl vidět v naší skupině - los číslo jedna: Pohled vůdkyně, úzkostlivě upřený po celou dobu na psa, (předpokládám také příslušný počet povelů) velmi obezřetná chůze ze strany vůdce, přizpůsobovaná rychlosti pohybu psa. Známka 4 a velká pochvala. Bez dalšího komentáře. Ostatní jsem neviděl.

Dohledávka kachny v rákosí:
Někteří určití psi mohli vidět odhození kachny a z místa vypuštění to mohlo být k místu odhození tak 30 kroků max (tato vymoženost se samozřejmě netýkala Dastyho, ani Gina), takže přinesení nebyl pro nikoho problém. 

 

Co dodat závěrem?

RK organizuje letos Mezinárodní soutěž retrívrů. Pokud se bude odehrávat ve stejném duchu, tak se mám na co těšit (známe srandy typu, že rozhodčí při kapání barvy mine lože, dojde ke kusu a pak dokapává barvu od kusu zpět k loži - to se nám loni opravdu stalo .... a psa hlasiče si můžete tak leda strčit za klobouk namísto zálomku).

Ve světle toho, co se tento víkend odehrálo, jsem si dal do souvislosti i návštěvu pana inženýra Kováře předchozí víkend na MZPR v Třeboni, kde chlácholil jednu ze soutěžících poté, co dostala (poprávu) sníženou známku za poslušnost slovy: "... Neboj, Radunko, my ti to v Praze příští týden vynahradíme...."

A ještě jedno: pokud má někdo něco proti mně, ať si to vyřizuje se mnou a nepoškozuje mého psa, který se neumí křivému jednání bránit.

A úplně na závěr: Soutěžící dostali jako odměnu dar v podobě knižního výtisku zkušebních řádů "Pes a lov". Myslím, že namísto soutěžících měli tuto publikaci dostat rozhodčí a povinně si ji alespoň dodatečně nastudovat.

A navíc jsme si střihli tak trochu mezinárodní ostudu. Náš zahraniční soutěžící pan Vlado Hoff se na radu RK ubytoval v penzionu, ve kterém celý týden netekla voda, ale mastný účet za pobyt mu vystavit neopomněli. Mýt se musel chodit do blízkého potoka.

23. června 2008

Redaktor stránek Karel Zelníček.