SVP ohařů a malých plemen 19.7. 2008   OMS Karviná

 

Pablo se po odpovídajícím nácviku na těchto zkouškách před rozhodčími. kteří jej pamatují z loňské zkouškové sezóny, prezentoval v úplně jiném světle. Loni to bylo o tom, zda danou disciplínu zvládneme, letos už jsme šli s vědomím, že jsme připraveni a čekali jsme, kde uděláme chybu.

Každý, kdo vodí psa na zkouškách, ví, jaký je mezi těmito dvěma přístupy ke zkoušce propastný rozdíl v kvalitě nácviku.

 

Po roce jsme opět jeli s Pablem vyzkoušet co umíme. V pondělí dobral antibiotika a protože je to mladý, silný jedinec, naznala jsem, že v sobotu mu trocha plavání neuškodí. Vše jsem konzultovala s panem doktorem, který nic nenamítal.

 

Na vysvětlenou musím napsat, proč tak ráda a často jezdím na OMS zkoušky tady v kraji. Vše začalo loni. To jsem Pabla přihlásila na troje po sobě jdoucí vodní práce v domnění, že aspoň jedny udělá. Sice jsme je zvládli všechny troje ve II.ceně, ale opravdu byl na nás komický pohled. Nezvládnutý pes, který si dělal co chtěl, aport odevzdal až naznal, že jsem se dostatečně ponížila a slíbila to co chtěl…..Všichni se bavili královsky včetně Pabla, já už méně.

Když mě viděli ti samí rozhodčí na dalších zkouškách, tak před celou koronou řekli, že se těší na tohoto pejska co zase provede. Takže jsem se zařekla, že těch okamžiků hanby, kdy stojíte na břehu, v lese, na louce a potíte se hrůzou co váš koruní princ zase vyvede, mám dost a začal trénink.

Samozřejmě kde jinde, než u Mirka Horáčka v Horyslovu, protože jsem se přesvědčila, že jejich kvalitní výcvikové metody nás mohou přivést k předvedení kvalitních výkonů.

 

Na podzim jsem jim ukázala a vyhrála 2x PZ. Ta radost, když jsem slyšela jak si rozhodčí volají – víš kdo vyhrál? Ta paní s tím černým labradorem!!!

 

Ale zase na druhou stranu mě mají rádi. Pro ty, kteří nečetli můj článek z průběhu loňských třech po sobě jdoucích vodek, publikovaný zde na těchto webovkách, ve zkratce uvádím:

Loni pořádalo OMS Ostrava SVP. Ale bohužel se přihlásil jen jeden labrador - Pablo. Tak mě zavolali a že se pro malý počet psů ruší zkoušky. Přece nepřipravím Pabla o možnost se povyrazit. Slečně na OMS jsem slíbila, že do deseti minut jí zavolám další čtyři labradory. Svůj slib jsem měla splněný do 5ti minut. Dva účastníci vůbec nikdy neviděli kačenu, ale zkouška je od toho aby to zkusili, že? Majitelé Prima (Pablův bratr) si například mysleli, že jdou na nějaký myslivecký průvod se psy, že jsou na závodech jim secvaklo v okamžiku, kdy měl Prim donést kačenu  kterou viděl poprvé v životě. Sice jsem zaslechla hlasitý šepot mých kamarádek, že jsou tam jen do počtu aby Pablík mohl závodit a vynikl tak nad slepými a chromými, ale ať si šepotali jak chtěli, porazili jsme je! Moji radost z jejich porážky vůbec nezkalila skutečnost, že jejich pejsci nikdy neviděli zvěř, a že tam byli do počtu. Jsou to přece kamarádky, ne? To přátelství musí unést.

 

Takže jsem letos šla obhájit čest. Tyto zkoušky byly podle zkušebního řádu ohařů, ale až na jednu disciplínu se neliší od zkoušek pro retrívry. Tou je navádění psa ve vodě. Pablo nebyl kvůli uchu ve vodě tři týdny, takže jsme na zkoušky šli bez intenzivního tréninku. Ale vzhledem k tomu, že jsem letos Pabla připravovala pečlivě pod dohledem cvičitelů z Horys-lovu již pře začátkem zkušební sezóny, tak jsem věřila, že letošní výkon bude o několik úrovní výše, než výkony loňské.

 

Průběh zkoušek:

 

Sraz byl na chatě OMS Rychvald. Ruda s Rufánkem stojí vedle mě. Prý pro štěstí.

 

Když jsem se rozhlédla kolem sebe po účastnících, uviděla jsem pana Mülera se dvěma ohaři: s Atamanem – loňským  vítězem Podhajáku a s fenkou, která loni na Podhajáku skončila ve III. ceně. Ataman je nominován i na letošní Podhaják na 5. místě.  Pan Vůdce a Pan Pes.

Dále jsou nastoupeni ohaři Viszla Murphy a Daphné, kteří jsou dalšími naprosto jasnými favority. Stojí jako vojáčci, disciplinovaní a odhodlaní. Sama nominace na Podhajského memoriál je vizitkou výkonu vůdce a jeho psa, která nepotřebuje další komentář.

 

Zkoušky jsme s Pablem zúčastnili jako jediní zástupci retrívrů mezi samými ohaři. Když vidím tuto konkurenci, má jediná touha je na vodkách nevypadnout, i když oproti loňskému roku je Pablo připraven kvalitativně na úplně jiné úrovni.

 

Veškeré úvodní náležitosti proběhly v duchu mysliveckých tradic a celá organizace šla hned od začátku jako po másle. Ihned po rozlosování je odchod na disciplíny.

 

První disciplína  je kačena z hluboké vody. Pablo jde, jak má ve zvyku, dravě, lakomost vítězí, skvěle donese. Nechám jej předsednout, protože se na mně dívají vůdci ohařů a vychutnávám ten pocit….Hodnocení bylo pro mé uši rajská hudb - známka 4.

 

Navádění na vodě  - disciplína, která není u retrívrů přezkušována. Pes musí jít dostatečně daleko od břehu a musí být vůdcem na vodě ovladatelný. U retrívrů se tomu říká Handling, ale domnívám se, že ohaři to mají podstatně těžší, protože psa musí vůdce na vodě navádět do stran a dopředu, přestože pes plave po prázdné hladině.

Pablo jde stejně dravě, daleko, na můj povel mění směr, prostě nádherná práce.  Na závěr slídění na vodě jsem jej přivolala, a Pablo však šel ještě iniciativně  prohledat rákosí, zda tam náhodou není nějaká kachna. Na zkouškách retrívrů je to vysoce hodnoceno, ale ohaři se musí z vody vrátit na povel vůdce zpět.  Kvůli tomu dostal známku 3, což je jenom důkazem toho,  jak bylo posuzování přísné.

Pablo byl nádherně ovladatelný, prokázal, že nebojí vody a na vodě výtečně reaguje na směrové povely.  Všichni čtyři ohaři, kteří skončili přede mnou šli elegantně, jen na píštalku. Bylo vidět opravdové umění. Jestli se chci měřit s nejlepšími ohaři, musím být jako oni. 

 

Klid na stanovišti jsem neriskovala a jak je naším zvykem, Pablo byl na vodítku. Známka 3. Podle chování Pabla však na dalších zkouškách už půjdu na volno.

 

Toto byly jediné naše dvě trojky.

 

Slídění v rákosí. Rozhodčí se stopkami. Každý pes musel slídit celých pět minut a rozhodčí přísně kontrolovali, kolik rákosí prohledal, zda je prohledávání systematické za účelem nalezení zvěře, nebo zda pes v rákosí jen tak lítá. Opět žádnou známku nedali zadarmo. Pablo dostal po zásluze čtverku.

 

Dohledávka kačeny v rákosí.  Výkonu na této disciplíně si považuji nejvíce. Ohař před námi kachnu nedohledal. Rozhodčí mi dali možnost nové kačeny, ale tuto nabídku jsem nevyužila, a poslala Pabla pro tu nedohledanou kachnu. Po vypuštění jsem ani nestačila pořádně srovnat vodítko a Pablo už běžel s kachnou v mordě z rákosí nazpět.

Za tento výkon jsme sklidili potlesk všech přítomných. To bylo pro mne velkou ctí, protože tleskali i „Podhajáci“. Známka čtyři.

 

Celkové hodnocení: čtyři ohaři získali plný počet bodů (většinou to byli „Podhajáci“), Pablo skončil na pátém místě se dvěma trojkami. Nedokončili celkem tři psi. Dosáhli jsme 94% z celkového počtu bodů.

 

 

Závěrem.

Jednalo se o nádherně připravené zkoušky – vysekané úseky v rákosí pro každého psa, bylo vidět že si s tím pořadatelé dali práci. Rozhodčí přísní, no prostě nádhera. A protože jsme byli hosty OMS Rychvald a byli jsme v areálu Rybářství Rychvald, byl na oběd smažený kapr – delikatesa, všichni jsme si přidali…… 

 

Být na zkouškách ohařů jediným labradorem který se držel v závěsu za Atamanem bylo pro mě velkou ctí..  (….a příště ho porazím).

 

A úplně na závěr poděkování Mirkovi Horáčkovi za vše, co jsem se od něj v jeho Lovecké škole Horys-lov naučila. Pablo je nyní úplně jiný pes, než ten, co chtěl na svých prvních vodkách sežrat Gina a ze mně se pomalu, ale jistě stává vůdce se vším všudy, co tato obtížná úloha obnáší a vyžaduje.

Také došlo k výrazné změně v chování Pabla, ve vystupování je nyní sebejistý, ví, co se po něm vyžaduje, je poslušný a ovladatelný a i náš vztah vůdce-pes je na kvalitativně výrazně zcela jiné úrovni.

 

23. července 2008                                                                                             Hanka a Pablo.