25.10. 2008  KPZ Dolánky - reportáž Lucky Kondělkové

I po tak pro nás velkém a nečekaném úspěchu na našich prvních Klubových podzimních zkouškách ve Věchnově jsem se rozhodla, že zkusíme s Arinkou štěstí po druhé. Jednak jsem se chtěla přesvědčit, jestli to ve Věchnově nebyla jen velká náhoda a  štěstí. Ale hlavně jsme s Arinkou zjistili, že nás výcvik, práce, zkoušky hodně baví, takže když jsem se dozvěděla, že do Dolánek pojedou naše kamarádky z výcviku v Chlébské – Alča s flatkou Lindou a Lucka s goldenkou Kessynkou, tak jsme neváhali a přihlásili se také. Štěstí bylo už jen to, že jsme se z listiny náhradníků dostali na listinu účastníků.

Týden před tím jsme tedy trochu potrénovali, a v sobotu v půl 6 ráno vyrazili do pravého podzimního počasí. Já po oslavě kamarádových 40cátin, spát šla v 1 ráno, vyjela do husté mlhy do končin, které znám jen z mapy. Takže několikateré otáčení, vracení, zajížďka 40km, zvýšení rychlosti, abych vůbec dojela včas, celou cestu úžasná vůně v autě, Arinka se po dlouhé době pozvracela. Nakonec se nám podařilo přijet včas, na odpis já i pes. Zhrození z tolika účastníků a velké konkurence, ale radost ze setkání s holkama, které naštěstí dorazily.

Po malé snídani nastal slavnostní nástup vůdců, kteří ho z nedočkavosti sami ukončili a rozhodili rozhodčí tak, že zapomněli na veterinární prohlídku. Naštěstí všichni vůdci byli soudní a žádná hárající fenečka se nekonala. Dle čísel losů jsme popojeli auty na disciplíny. My si vylosovali č. 2, Lucka 6 a Alča bohužel 16, takže jsme ji téměř celý den neviděli.

Už první disciplínu – aport z vody, jsem se chytala za hlavu. Arča byla tak natěšená, už po 5ti vteřinách na ní bylo vidět, že vyrazí bez povelu, nevydrží a vyběhne pro kačenku. Málem jsem zapomněla, že nejsem na výcviku, a už jsem chtěla zasyčet jako had a zadat povel k noze. To by určitě Arču přikotvilo, ale naštěstí jsem nechala událostem volný průběh a vyčkala. Arča zůstala, jen se přikrčila a otočila ke mně hlavu s tak vyčítavým pohledem, že jsem byla už smířena s tím, že už je to v ´pozadí´  a Arča vyrazí. Naštěstí se tak nestalo a Arča počkala, až dostanu pokyn od rozhodčího a pak jsem zavelela k aportu. Super úchop, ještě hezčí předání a první sladká odměna v počtu 4 bodů!

2. disciplínu vodění na řemeni jsme ve Věchnově trochu podcenili (za 2 body), takže jsem Arinku předtím trochu srovnala, že pak s pozorností sledovala každé mé hnutí a zaslouženě obdržela 4 body.

Na 3. disciplínu – slídění jsme se k mému zhrození přesunuli do terénu, ve kterém jsme tedy rozhodně netrénovali. Dlouhý a široký pás půl metrové suché trávy s keříky šípků, ve kterém se někde dalo sotva chodit, natož slídit. Naštěstí byla Arinka natěšená na práci tak, že se terénem nedala unavit. Slídila rychle, systematicky, spolupracovala se mnou. Občas jsem měla pocit, že pískám na skákající srnku, občas jsem se jen domnívala, kde asi je, protože v té trávě s čenichem u země se ztrácela. Po výstřelu vyrazila jak střela a do minuty našla a pyšně předala v sedě aport. Kromě 4 bodů byla pro mě potěšením pochvala od rozhodčích, že to byla moc hezká podívaná, že si s pejskem rozumíme a umíme spolupracovat.

4. disciplína – marking, dopadla dle mého očekávání. Arinka tentokrát poslušně vydržela na povel, ale bohužel ho o metr minula. Kachnu sice během vteřiny našla nosem a s radostí a pýchou mi ji přinesla a předala, ale za paměť k aportu jsme ztratili 1 bodík, tzn. za 3 body.

Na 5. disciplíně – vlečce pernaté jsem ji už vůbec nemohla udržet, jak se těšila. Nasála nástřel a vyrazila jak raketa, jako obvykle ne zcela po stopě, ale s vysokým nosem po větru. Slepici s jistotou našla a zas jak raketa s ní valila zpátky. Bála jsem se, že zakopne, nebo ji upustí, ale držela ji šikovně za hlavičku, takže vše dopadlo v pořádku. Páni rozhodčí nám dali za 4 a dokonce se smáli a chválili, jak aport dobře uchopila, aby slepičku ostatním neuslintala.

Na 6. disciplíně – vlečce srstnaté, jsem při pohledu na opět nedočkavou Arču pomalu jásala. A nezklamala. Tentokrát šla po stopě a bez upuštění docela těžkého a už značně zabahněného zajíce donesla a vsedě předala.

S velkou radostí jsme se odebrali do teplíčka na guláš. Probrali a porovnali zážitky s ostatními. Také se s velkým fanděním zúčastnili rozstřelu mezi flatkou Ike z Vlčích luk a goldenkami Kerry a Klaris Chlupaté štěstí. Celkovým vítězem se zaslouženě stala flatka Ike z Vlčích luk ze zkušenou vůdkyní paní Žampachovou. I my si pomalu připadali jako vítězové, protože Arince – Element Brendě Misantos utekl jen jeden bodík a umístila se na 5. místě (na 4. místě byli 3 pejsci se stejným počtem bodů) s počtem 184 bodů v I. ceně nosem za 4. Lucka s Kess – Dolores z Droužkova se umístila se 2 vůdci a jejich hafany na 4. místě s počtem 186 bodů v I. ceně, a Alča s Lindou - Flatterhaft Fire Drill v I. ceně s počtem 167 bodů.

Závěrem posílám gratulace všem úspěšným a těm, kterým se bohužel tentokrát nezadařilo , přeji štěstí při dalších zkouškách. Pořadatelům a rozhodčím děkuji za uspořádání akce, za její dobrou organizaci a spravedlivé posuzování. Všem zúčastněným také děkuji za opravdu přátelskou atmosféru, vzájemné držení palců, a cenné rady. A v neposlední řadě děkuji panu Rndr. Karlu Zelníčkovi, jehož zásluhou jsme s Arčou tam, kde jsme. Díky němu a jeho pomoci s výcvikem jsme s Arčou spolu dokázali pro nás dříve nemyslitelné a jsou z nás skvělé parťačky!

27. října 2008                                                                                         Arinka a Lucka Komdělková.