Lesní zkoušky retrívrů a slídičů Řásná, 31. 8 2008.

 

V neděli uspořádal Klub chovatelů loveckých slídičů další letošní lesní zkoušky, které se uskutečnily v honitbě MS Řásná u Telče.  Zkoušek se zúčastnilo 15 psů, z toho byli čtyři slídiči a 11 retrívrů. Na lesní zkoušky je to dost velký počet startujících, ale vše se zvládlo v dobrém čase a poslední disciplína Klid na stanovišti skončila před šestou hodinou večer. 

Na těchto zkouškách jsme vyzkoušeli organizační novinku. Soutěžící byli rozděleni do čtyř skupin, přičemž první dvě skupiny se v dopolední části mezi sebou vyměnily na poli a malém lese a druhé dvě skupiny byly společně  na barvách, kde je přezkušovala čtveřice rozhodčích a k dispozici měli dva nádherné srnce.

 

Po přestávce na oběd se pak ranní dvě skupiny (pole + malý les) přemístily na barvy a dvě skupiny z barev se přesunuly na pole a malý les, kde se odpoledne mezi sebou vystřídaly.

Dost velkou obavu jsme měli z barev, ale čtveřice rozhodčích si mezi sebou rozdělila úkoly efektivně, takže barva se nestala úzkým místem zkoušek. Ukázalo se, že posílení barev o dva rozhodčí bylo správné rozhodnutí.

Největší „fronta“ se tak tvořila na poli, kde dvojice rozhodčích nachodila spoustu kilometrů, všechny přezkoušela velice pečlivě a přesně podle zkušebního řádu, nic neodbyla ani neuspěchávala.

Nejrychleji probíhalo přezkušování na malém lese, což jsme předvídali, protože předpokládaný součet časů, potřebných k absolvování trojice disciplín byl nejkratší. To se také potvrdilo.

 

Barva.

Tato disciplína byla prubířským kamenem celých zkoušek. Celkem pět retrívrů z jedenácti šlo buď jako hlasič, či oznamovač, což je prakticky polovina přihlášených retrívrů. Toto v minulosti dosud nikdy nebylo a svědčí to opět o tom, že, že psi přišli na zkoušky připraveni a tato pětice vůdců přijela s jasným cílem dosáhnout co největšího počtu bodů hned v základní části soutěže. 

 

Ani jednomu z této pětice se však barva nepodařila podle představ, většinou pes přešel lože.  Takže sázka na jistotu – vodič se tentokrát ukázala nejlepší strategií. Každý z této pětice odvážlivců dostal na barvě přinejlepším trojku.
Příčiny neúspěchu na barvě byly dvě. Za prvé se barvy konaly v novém, „čistém“ lese, kde byly zcela nově vyznačeny stopní dráhy. Nikdo nevěděl, kudy barva vede a musel plně spolehnout na svého psa. Žádný z vůdců nevěděl, kde je na barvě vyznačeno lože. Druhou příčinou neúspěchu hlasičů a oznamovačů bylo, že rozhodčí tentokrát označili všem psům lože tak, že jen zakapali barvou trávu nebo mech, popřípadě nechali na zemi jen několik krátkých zálomků jehličí, pokapaných barvou. 

Vzhledem k tomu, že psi i vůdci většinou lože sice neminuli, ale přímo přes něj přešli, ukazuje se nutnost nacvičit psa nejen hlásit u kusu, či od kusu přijít vůdci nalezení kusu oznámit, ale, a to asi v první řadě – naučit psa, aby svým chováním u lože vůdci lože označil (zalehnout, zastavit se u lože, …….). Tato dovednost se zdá být dokonce důležitější než samotné hlášení u kusu. Navíc, pokud je les řídký, fouká vítr, může jít pes pod větrem klidně tři i více metrů od pobarvené stopy a vůdce nemá šanci lože včas uvidět.

Pokud bych mohl vyslovit svůj názor, dávám jednoznačně přednost tomuto způsobu značení barev, kdy nikdo dopředu neví, kde je lože a lože musí umět pes vůdci označit. Tím budou pro všechny – pro domácí i pro přespolní zaručeny stejné podmínky a podstatně to zvýší prestiž a regulérnost soutěže.

 

Také zbylá šestice psů, kteří šli po barvě jako vodiči, byla vesměs dobře připravena, takže do poslední disciplíny nebylo jasné, kdo zvítězí. Z této šestice měli do posledních disciplín nejméně čtyři stále šanci na celkové vítězství. K tomu měla do posledního okamžiku úplně nejblíže Hanka s Pablem, bohužel při jejich poslední disciplíně – paměť k aportu Pablo nevydržel povinný čas a vyběhl předčasně. Jednička z této disciplíny připravila Hanku o jasné vítězství na těchto zkouškách. Až se Pablo trochu usadí a vylepší klidy, bude jen těžko k poražení zejména tehdy, když budou zkoušky na těžkých terénech.

A to se na poslední chvíli ze zkoušek odhlásila Jana kvůli tomu, že jí začala hárat fena. Její psi pracují v letošní zkouškové sezóně velmi spolehlivě a určitě by byla dalším kandidátem na prvenství.

 

 

K dalšímu průběhu zkoušek.

Zkoušky se konaly v nových prostorách, kde se (zejména v lese) vůbec necvičilo. Rozhodčí na poli dostali k dispozici rozsáhlé louky s nižším i vyšším porostem, místo pro disciplínu vybírali na místě, takže nikdo nevěděl dopředu, kde bude soutěžit.

Také rozhodčí na malém lese dostali k dispozice asi dva kilometry lesní cesty a místo pro disciplínu volili až sami přímo na místě. K dispozici měli na výběr dostatečný prostor pro každého psa.

 

Tyto zkoušky byly v několika ohledech výjimečné.  Ukazuje se, že kdo chce pomýšlet na titul, musí mít pejska perfektně připraveného, ale ani to nezaručuje dosažení úspěchu. Protože psi chodí na zkoušky čím dál lépe připraveni, je hranice mezi úspěchem a neúspěchem velmi úzká a sebemenší chyba je bez rozdílu rozhodčími ihned penalizována, což soutěžícímu snižuje vyhlídky na vítězství. Co bylo nedávno výborné, se dnes stává nezbytnou samozřejmostí.

Na těchto zkouškách nebyl ani jeden pes v plném počtu bodů, což svědčí o jejich náročnosti. Ranní předpoklad, že na vítězství budou potřeba samé čtverky a ještě hlasič na barvě, se nenaplnily.

 

Pomáhali jsme Klubu chovatelů loveckých slídičů organizovat již v pořadí čtvrté zkoušky. Protože jsme měli dva srnce, měli jsme dohodnuté čtyři nosiče a tři střelce z místního sdružení. Na poslední chvíli však svou účast z různých důvodů odřekli, takže jsme museli trochu improvizovat. Ráno jsme navíc na základně zapomněli barvu a tak se začátek přezkušování na barvách vinou organizátorů trochu zdržel. Také u jednoho střídání došlo vinou organizátorů k malému zdržení.

 

To podstatné – přezkušování na poli probíhalo díky rozhodčím a díky tomu, že polní disciplíny byly v těsné blízkosti naší základny naprosto plynule. Protože se ukázalo, že z časového hlediska bylo právě pole nejužším profilem zkoušek, kde se tvořila „fronta“ soutěžících, tak se výše zmíněné drobné organizační zádrhele na disciplínách malý les a barva neměly na časový průběh zkoušek a ni na jejich regulérnost žádný vliv, protože barvy a malý les probíhaly vzhledem k poli rychleji. Tak se tato dvě zdržení bez problému v průběhu zkoušek dohnala, aniž by to mělo jakýmkoliv způsobem vliv na kvalitu zkoušek.

Také přejezdy byly minimální. Původně bylo dohodnuto, že psy nepovedu. Protože však bylo zajištěno dostatek pomocníků, rozhodl jsem se úplně na poslední chvíli a za vůdce jsem nahlásil sebe, což se ukázalo jako chyba, protože jsem neměl pak dostatek času se věnovat organizaci přesunů mezi disciplínami.

Jak jsem výše uvedl, pomáhali jsme organizačně zabezpečovat již čtvrté zkoušky. Všechny troje předchozí byly zorganizovány perfektně (podzimky loni na Věchnově, vodky letos v řásné a OVVR letos v Řásné). Tyto čtvrté měly drobné organizační vady, ale příště bude již vše opět v naprostém pořádku.

 

Nakonec bylo vše zdárně vyřešeno a zkoušky  v docela rozumném čase s ohledem na to, že se jednalo o náročné lesky s patnácti soutěžícími.

Lesní zkoušky jsou vždy maraton jak pro soutěžící, tak hlavně pro rozhodčí, protože někteří nachodí za den i přes deset kilometrů.

 

Opět mnoho neúspěšných soutěžících odjelo před slavnostním vyhlášením. Je to neúcta k organizátorům, kteří zkoušky připravovali dlouho dopředu a jen značení 18-ti zbrusu nových barev představuje ke třiceti kilometrům chůze a minimálně dvěstě lístečků, přisponkovyných na stromy plus další předsoutěžní příprava, která je v pozadí a není na ní příliš vidět.

Dále je to neúcta ke sboru rozhodčích, kteří celý den v obtížných podmínkách zodpovědně posuzují na disciplínách a nakonec na vyhlášení zbude jen hrstka lidí a ke garantovi zkoušek za KCHLS, který také vše připravuje dlouho dopředu a v den zkoušek se ani na minutu nezastaví.

 

 1. září 2008                                                                                           Karel Zelníček, redaktor stránek.