Pohár světa myslivosti   -  svátek myslivecké kynologie.

Malešov. 9. + 10. srpna 2008.

V sobotu a v neděli ve dnech  9. a  10.  srpna  se v Malešově konal pátý ročník „Poháru světa myslivosti“, vyhlašovaný pro všechna plemena slídičů a retrívrů.  Tato kynologická soutěž s udílením titulů CACT a res. CACT pro vítěze a druhého psa v každém plemeni je pro majitele těchto loveckých plemen prestižní záležitostí a těší se velkému zájmu jak z řad divácké korony, tak také vůdců psů. Dokladem prestižnosti této akce je zejména tradiční účast mnoha všestranných rozhodčích, kteří právě zde převádějí své psy jako vůdci. Ostatní tak mají možnost sledovat jejich práci v roli vůdců a mnohému se z toho přiučit.

Na závěr dvoudenního klání se pak sečtou výsledky, kterých soutěžící dosáhli za oba dny a ten, který dosáhne největšího počtu bodů, obdrží Pohár Světa myslivosti. Při rovnosti bodů pak rozhodují postupně kritéria chovnost, věk, písmeno v abecedě. Nejlepší pak od zástupce redakce Světa myslivosti obdrží pohár a věcný dar.

 

Této dvoudenní prestižní akce se letos zúčastnilo celkem 82 psů uvedených loveckých plemen. Zorganizovat takovouto náročnou soutěž v tomto nebývalém rozsahu je nesmírně náročné.

 

Takže se, jako přímý účastník (vedl jsem Hančina labíka Pabla) jménem svým i jménem naší Lovecké psí školy Horys-lov, která tam byla zastoupena celkem třemi vůdci se čtyřmi psy, pokusím se podělit se čtenáři našich webovek o čerstvé dojmy z uplynulého víkendu. Vezmu to postupně, tak, jak jsem zkoušky viděl z pohledu vůdce:

 

 

 

Hlavní výcvikář KCHLS Ing. Jan Horyna:

 

Honzík Horyna je duší tohoto podniku. Celá tato akce je jeho vlastní „dítě“, kterou začíná připravovat už v okamžiku, kdy skončí akce předchozí. Sám zastává všechny organizační funkce, na které by slušelo mít řádně velký tým lidí: je garantem zkoušek se všemi s tím vyplývajícími úkoly, dále pak musí zajistit sponzory, vybrat sbor rozhodčích, projednat vše s omsem, zabezpečit dostatek dobrovolných organizátorů z řad místního mysliveckého sdružení, dohodnout příslušné nemalé prostory pro 40 psů na sobotu a pro 40 psů na neděli, dohlížet na hladký průběh celé akce, na závěr „vybojovat papírovou válku“, kdy musí vyplnit tuny lejster, miliony podpisů, nic nesmí splést, udělat veškeré vyúčtování, vypsat diplomy, připravit a předat ceny, zhotovit fotodokumentaci, odeslat výsledky ke zveřejnění na webových stránkách KCHLS …………..

 

Aby toho neměl málo, tak po oba dva dny na zkouškách také posuzuje. Jako rozhodčí je přísný, ale spravedlivý a na disciplíně neodpustí nikomu nic, výkon pejska i psovoda přesně slovně ohodnotí a oznámkuje. Na disciplíně u něj jsou si všichni vůdcové sobě rovni a proto si každý musí svou známku výkonem pečlivě vysloužit, ale na druhé straně si jí také pak může považovat. Honzík na zkoušce nezná kamarády a je na ně možná i trochu přísnější než na ostatní, třeba i proto, že tyto vůdce,  i s jejich slabinami a přednostmi má přečtené a tak je velmi těžké jej oblafnout nějakou novou fintou.

 

Honzíku, jménem svým i jménem naší loveké školy Ti děkuji za tvou obětavou práci pro mysliveckou kynologii, které věnuješ velkou část svého volného času.

 

 

Sbor rozhodčích.

 

Začnu druhým dnem, nedělí, vodními pracemi. Sešla se skupina velmi kvalitních rozhodčích, nikomu nebylo nic odpuštěno. 

 

Setkali jsme se s organizační novinkou, kterou všichni jistě ocenili. Soudcovské tabulky měli soutěžící u sebe a na disciplíně jim do nich rozhodčí jako do žákovské knížky zapisovali známky.  Jasné, přehledné, naprosto nemohly následovat nějaké komentáře stran toho, že se pak následně něco „přehodnotilo“.

 

V neděli na vodních pracech byli rozhodčí na disciplíně a soutěžící mezi nimi rotovali. Stále si myslím, že toto je nejspravedlivější způsob ohodnocení práce každé disciplíny a já osobně, sám za sebe, pokud mohu, bych se přimlouval zvolit tento způsob vždy když to podmínky zkoušky jen trochu dovolí. Zkusím sám za sebe vyjmenovat hlavní přednost a výhodu tohtoto způsobu hodnocení:
Rozhodčí na disciplíně nastaví  laťku, sdělí celé skupině, co a jak se bude penalizovat a pak je to pro všechny stejně přísné – kolik přísné je jedno, ale hlavně aby to bylo všem stejně.

 

Tak se někdy stane, že třeba chůze u nohy se stane černou můrou pro všechny soutěžící, jindy touho pohromou je tak snadná disciplína jako je „voda“, jindy se z vody stane pohodová disciplína. Ale důležité je, že se všem na dané disciplíně měří stejně.
Pokud je navíc dána rozhodčím důvěra a terén s tím, že rozhodčí na disciplíně sami rozhodnou o tom, komu který úsek přidělí, tak nikdo dopředu do poslední chvíle neví, kde bude soutěžit. (například Řásná, Bříšťany, Malešov , …..).
V neděli se, podle mého názoru, i proto nenašel nikdo, kdo pronesl v průběhu soutěže jakýkoliv komentář na adresu rozhodčích. Myslím, že zejména zkušení vůdci, a těch byla většina, mohli dopředu poměrně přesně odhadnout, jakou známku kdo za svůj výkon obdrží.

 

Nyní k prvnímu dni, sobotě, k podzimním  zkouškám. Charakter těchto zkoušek sám předurčuje, že na poradě rozhodčích se ráno většinou rozhodne, že dvojice rozhodčích se přidělí dané skupině a posoudí u ní všechny disciplíny. Jsou-li rozhodčí zkušení a navzájem se dobře znají, tak se dokáží vzájemně na ranní poradě naladit na „společnou notu“ a s posouzením nejsou obvykle žádné problémy. V sobotu však tento systém trošičku nefungoval, ale jak vrchní rozhodčí tak i Honzík Horyna, ktrerý sbor rozhodčích sestavoval se problému věnovali, vše bylo na místě vyjasněno, takže není třeba k tomu dávat další komentář.

 

K posuzování sobotních podzimek proto jen drobnou poznámku – byly čtyři skupiny, kde každá měla svoji dvojici rozhodčích. Poslední disciplína byla voda na vzdálenějším rybníku a tři skupiny ze čtyř se k tomuto rybníku dostavily po skončení všech disciplín kolem třetí hodiny v rozmezí snad pěti minut, což svědčí minimálně o stejné péči, kterou posouzení na poli věnovali. Na rozdíl od toho zbylá skupina byla svou dvojicí rozhodčích posouzena v kratším čase, než prvé tři skupiny.

 

Proto opět sám za sebe si dovolím z pohledu vůdce se přimluvit, aby byli rozhodčí raději na disciplíně, než na skupině vždy, když je to z organizačního hlediska aspoň trochu možné.

 

Nejvíce „uhonění“ se pak z posuzování tradičně vraceli rozhodčí, kteří posuzovali slídiče, což je samozřejmě dáno odlišným charakterem disciplín.

 

 

 

Pořadatelé

 

Jen telegraficky. Nelze jim nic vytknout. Roman Hubek, sám všestranný rozhodčí jeden den vedl svého psa a jeden den posuzoval a přitom stačil dohlížet na bezchybnou organizaci, odjezdy, přejezdy, kdo kdy kam, nenastal žádný zádrhel. Soutěžící vlivem nervozity často ani sami pořádně nevěděli, kde už vlastně byli, či kam mají jít nyní, ale byli pořadateli vždy včas a správně po skončení disciplíny převedeni k další dvojici rozhodčích.

 

Občerstvení, perfektní zázemí, početná korona. Nikde nechyběla zvěř, všude byli k dispozici střelci, občerstvení fungovalo v průběhu zkoušek velmi dobře.

 

Na zkoušky dohlížel stále usměvavý starosta obce, který zastával funkci ředitele zkoušek.

 

Pořadatelé dali soutěžícím dostatek vhodných prostor k vykonání zkoušek. V Malešově jsou tři krásné rybníky, jeden z nich má k dispozici nádherné rozlehlé rákosí, vhodné ke slídění, na dohledávku byl tradičně zvolen kruhový suchý rákos na louce nedaleko fotbalového hřiště. 

 

 

 

Vrchní rozhodčí:

 

Funkcí vrchního rozhodčího zastával MVDr. Bohumil Brož, který v průběhu zkoušek obcházel soustavně disciplíny a bedlivě dohlížel na řádný průběh zkoušek. Rozhodčí byli přesně dohodnuti na způsobu posouzení tak, aby bylo v souladu s řády. Všichni, jak soutěžící, tak rozhodčí si řádně plnili své úkoly.  Dokladem toho je skutečnost, že nejen že nebyl dán žádný protest, ale ani mezi soutěžícími (a bylo jich přes 80 !!!) se nevedly žádné debaty o tom, že to, či ono mělo být jinak, nebo že tamto je špatně ........................

 

Bohuš Brož je přes svůj věk i úraz, kvůli kterému se mu špatně chodí velmi svěží a po oba dva dny nachodil po disciplínách spoustu kilometrů, což je vzhledem k výše uvedenému obdivuhodný výkon. Věděl o všem, co se děje, ale protože průběh zkoušek byl bez problémů, nemusel nic řešit.

 

 

Soutěžící a průběh zkoušek:

 

Do Malešova se soutěžící sjíždějí čtyřikrát do roka na různé akce.  Ti, kteří se zkoušek účastní pravidelně, toto prostředí dobře znají a je to pro ně - dalo by se říci - domácí půda. Přesto nikdo z vůdců do poslední chvíle neví, kde zakopne a pro každého zkoušky končí až splněním poslední disciplíny.

 

Počasí bylo v sobotu, kdy probíhaly podzimky, doprovázeno krátkou ranní sprškou, po zbytek dne bylo pod mrakem a už nepršelo a teplota byla velmi příjemná.

 

V neděli pak na vodních pracích docela pálilo slunce, ale v Malešově je na každé disciplíně vždy kam se před sluncem ukrýt.

 

I zde platilo, že soutěžící se na zkoušky rok od roku připravují stále pečlivěji. Objevují se nová jména, která s přehledem buď již porážejí favority, nebo se k tomu chystají. Mnozí vůdci přicházejí s dvou-tříletými psy, kteří podávají perfektní výkony a pětiletí "starci" už nyní mají často jen malou možnost se dostat kvůli věku do rozstřelu, protože nezřídka šest, či osm psů dojde na plný počet bodů a o rozstřel se tak strhne velká tlačenice.

 

Výjimkou byly letos vodní práce v Řásné, kde bylo  neprostupné rákosí typu "stěna", či Bříšťany kde rozhodčí "překvapili" soutěžící netypickým rozmístěním disciplín. Tomu také odpovídala vysoká úmrtnost soutěžících, kdy na Řásné ani vítěž neměl plný počet bodů a v Bříšťanech měli plný počet bodů jen dva soutěžící.

 

 

Rozstřel.

 

Závěrečný rozstřel, kterým bylo po oba dva dny u retrívrů rozhodnuto o celkovém vítězi zkoušek, byl důstojným zakončením obou soutěžních dnů.

 

Drobný zádrhel nastal v neděli, kdy se muselo určovat nadvakrát, kdo z těch, co mají plný počet bodů se může rozstřelu zúčastnit. Zavinil si to sám jeden z vůdců, který ráno předal rozhodčím jen přílohu rodokmenu, kde neměl vyznačenu chovnost, ale poté co předložil první stranu rodokmenu se vše vyjasnilo.

 

První den na podzimkách vyhrála MVDr. Jana Kolevská se svým labíkem Erfym a potvrdila tak, že její vítězství na vodkách v Litohoři (RK) nebylo náhodné a zejména pak to, že Erfy "umí" pole i vodu a roste z něj všestranný pes. V neděli pak zvítězila Simona s Dastym, který podal standardní výkon a ani v rozstřelu nezaváhal.

 

Zde vyslovím můj osobní názor na posuzování rozstřelů: Rozstřely se nyní posuzuzují komplexně a čas je pouze jedno z kritérií. Hodnotí se celkové provedení disciplíny v podání dvojice vůdce-pes, hodnotí porota, složená ze všech rozhodčích. Podle mne je velmi dobré, že se již upustilo  od praxe "nejlepší pes je ten, co přinese zvěř nejrychleji". Každý myslivec ví, že v praxi to tak není úplně pravda. Samozřejmě, pes typu želva není to pravé ořechové, ale i pes, který chodí pomaleji, může být platnějším pomocníkem lovce, než špatně ovladatelné "splašené torpédo". Z honů v Židlochovicích znám desetiletou fenku (rasu jsem neurčil, ani jsem se na ni neptal), která se nikdy nerozběhla, ale nosila zvěř i z míst, kterými už proběhlo deset ohařů a nenašli nic.

 

 

Účast našich zástupců

 

Barvy Horys-lovu tentokrát velmi úspěšně hájili čtyři zástupci:

- Jana s Erfym -  PZ:  celkový vítěz a CACT,   SVP:  celkově druhá a CACT,  PSM:  celkově druhá (věk) 

- Simona s Dastym:  -  PZ:  I. cena,   SVP:  celkový vítěz a CACT   PSM:  celkově pátý 

- Simona s Ginem -  PZ:  I. cena,   SVP:  I. cena   PSM:  celkově šestý

 

-  Karel s Pablem -  PZ:  I. cena (jedna trojka),   SVP:  III. cena

Naši zástupci ERFY a DASTY  tak ze šesti cen, udělovaných v průběhu obou dnů  (dvakrát vítěz a čtyřikrát CACT) získali v tvrdé konkurenci celkem pět cen, na ostatní "zbyl" jen CACT pro GR na podzimkách v sobotu. 
Vycházející hvězdou naší stáje je labík Pablo, který když vůdkyně dopiluje poslušnost a ovladatelnost, bude od kohokoliv v budoucnu jen těžko k poražení.

Opět důkaz kvality nácviků v naší lovecké škole, kterou vede skvěle Mirek Horáček.

 

Mirku, můžeš být na své výcvikové metody právem hrdý. Spousta toho, co umíš a co nás učíš je tvé know how, které jsi se za dobu, co se věnuješ výcviku psů všech plemen naučil.

 

 

Závěrem:

 

Skvělá soutěž, špičkové výkony, ze strany rozhodčích se posuzování namísto toho, aby se soustředili na to, aby snad všichni probůh nevypadli, mohou rozhodčí nyní z vynikajících vybírat ty nejlepší. Obtížný úkol, ale příjemný. 

 

 

12. srpna 2008                                                                                                      Karel Zelníček, redaktor stránek