SZVP  Řásná,  29. června 2008.    

Vodní práce Řásná se zadáním titulu CACT a res. CACT pro retrívry a slídiče, klubová zkouška ze speciálních vodních prací, organizovaná Klubem chovatelů loveckých slídičů pod vedením hlavního výcvikáře KCHLS Ing. Jana Horyny. 
Tato klubová zkouška byla vyjímečná tím, že byla první, kterou organizačně pomáhala zabezpečovat naše lovecká škola Horys-lov. Naším cílem bylo uspořádat soutěž, vhodnou udělovaným titulům CACT a res. CACT. 
Terény pro přezkoušení byly vybrány obtížné, rákosí bylo husté, velmi těžko prostupné a prorostlé vysokými kopřivami. Slídění v rákosí s následnou dohledávkou kachny bylo pro všechny pejsky na stejném místě. Pro dohledávku pohozené kachny v rákosí měla celá jedna skupina stejný terén, složený z pěti samostaných pracovišť, které se od sebe drobně lišily hustotou krytiny.

Začátek celé akce se konal v kempu Řásná, nedaleko krásného historického města Telč. Díky podpoře a ochotě mysliveckého sdružení Vanov nám byly pro zkoušku poskytnuty opravdu výtečné, ale jak bylo uvedenö již dříve, velmi náročné terény. 
Zájem o zkoušku byl velký a všech 24 míst bylo rychle zaplněno. Z různých důvodů nastoupilo pouze 20 pejsků,  jak retrívrů tak slídičů, kterých ovšem bylo méně a je škoda, že se neúčastní více, jde o velmi šikovné pejsky. 

Po slavnostním zahájení v kempu Velkopařezitý následoval odjezd do honitby. K rybníku s krásným názvem Smrkový je to asi 3 kilometry krásnou cestou. Po příjezdu, kdy si všichni pohodlně zaparkovali na louce kousek od rybníka, začala vlastní klubová zkouška. o tituly CACT. 

Samotný rybník je velmi vhodný k pořádání podobných akci, je dostatečně rozlehlý, čistý a s velkým a hustým porostem rákosu na jeho horní straně. Tento rákos byl zazvěřen divokou zvěří pernatou. 

Rozhodčí pro zkoušející připravili hned na začátek pro soutěžící malou lahůdku - první disciplína byl klid na stanovišti. Díky střelcům z řad vůdců a za podpory místního MS jsme měli dostatek střelců a tato disciplína byla přezkoušena důsledně, přesně podle zkušebního žřádu. Kdo dal povel, obdržel ihned penalizaci. Při přezkoušení všichni na sebe viděli a přezkoušení se odehrálo před zraky celé korony. Bokužel jeden pejsek vypadnul hned tady a ani ostatní známky nebyly vždy samé čtyřky.

Po klidu se zformovaly pracovní skupiny určené losem a závodčí je odvedli na určená místa. Dvě skupiny nastoupily na práce spojené s rákosím a dvě na práce ve vodě a pamět k aportu s voděním. Práce na vodě byly velmi příjemné jak pro pejsky tak pro majitele a známky zadané zde byli vesměs jen dobré. Na markingu a na vodění bylo posouzení přísné a každá chyba byla v souladu se zkušebními řády ihned penalizována.

Největším oříškem bylo slídění s dohledávkou. Porost byl opravdu hustý a špatně prostupný. I když byl zazvěřen divokou zvěří, pejsci se jen velmi neradi pouštěli dále do rákosí. Disciplínu posuzovali velmi zkušení rozhodčí pan doktor Nosek s panem Ing. Horynou. Posouzení bylo přísné, ale vůči všem stejné. Spousta vůdců byla zaskočena kvalitou a hustotou rákosí a pejskum se moc nelíbil pohyb v rákosí, prorostlým ostře píchajícími kopřivami. Navíc, jakmile vlezli dovnitř, čvachtali v bahně. Vše bylo podmočeno, což společně s terénem ztěžovalo pohyb. 
Zde byl rozhodčím panem doktorem Nosken před koronou i ostatními vůdci nejlépe ohodnocen Dasty (všichni ostatně mohli jeho výkon vidět), který jej okomentoval slovy: Takto si autoři zkušebních řádů představovali provedení této disciplíny.

Na druhé straně porostu se přezkušovalo dohledání kachny. Zde bohužel spousta pejsků vypadla, mnozí dostali horší známku kvůli časovému limitu na dohledání kachny. Tento náročný terén dal velmi zabrat pejskům i vůdcům. 
Vodní práce je moc těžká zkouška, pokud je na terénu jako byl tento a primární na ní je právě rákosí. Bohužel většina z 12psů, kteří vypadli, vypadli právě na této disciplíně. 
Jde to na vrub několika věcem: První je nepřipravenost pejsků, vždy sou nějaké mezery. Další je zkouškové štěstí, bez kterého to opravdu nejde a souhra náhod, protože na ostro, je to vždy jinak. 

Zde je na rozhodnutí vůdce, jak tuto disciplínu nacvičuje. Někteří pejsci jsou zvyklí jít po stopě rozhodčího podél rákosí až do místa odhození a pak mají kachnu maximálně do dvou minut. Někteří vůdci pejska připravují na opravdové prohledávání rákosí z místa vypuštění.  Pokud je rákosí neprostupné jako v tomto případě a pejsek není připravován na nalezení kachny až z místa odhozu, odkud začíná dohledávku, ale rákosí opravdu prohledává, není dostatečný ani čas deset minut.
Učit pejska chodit po stopě rozhodčího je podle mého názoru však krátkozraké, protože pokud rozhodčí k místu odhozu přijde z opačné strany, popřípadě cestou k odhozu provede pár úhybných manévrů, popřípadě vypuštění pejska je z opačné strany, než se provede odhození, může nastat problém. Je pak na každém, jakou metodu nácviku zvolí. 
Co jsem zatím viděl, statisticky jsou zatím úspěšnější pejsci, kteří jdou po stopě rozhodčího až na místo odhozu a pak pro ně je nalezení kachny velmi snadnou záležitostí.

Z mého pohledu (také jsem na této disciplíně vypadl), byla celá soutěž velmi odpovědně nachystána a terény vybrány s maximální pečlivostí a důrazem na kvalitu soutěže. Je to tak správně, jde o vrcholovou kluibovou zkoušku a  podmínky tomu tentokrát plně odpovídaly.

Sbor rozhodčích v čele s panem Milanem Řezníčkem, se zhostil úkolu posouzení se ctí a nikde jsem si nevšimnul, že by bylo pro někoho jiné posouzení, než pro druhého. Rozhodčí tentokrát hodnotili výkony psů bez ohledu na to, kdo je vedl, posouzení opravdu bylo stejně přísné pro všechny a plně v souladu se zkušebním řádem.

Aby nám nevyprahlo v horkém dni, starali se o nás zástupci místního MS, stánek na louce fungoval perfektně, k dostání bylo jak pivo tak klobásy na grilu, tedy čerstvé, každý si mohl vybrat co chtěl dle chuti.

Závěr, který je vždycky dlouhý, přepočítat tabulky je pro rozhodčí ta nejtěžší práce, se konal na kulturním domě MS ve Vanově, což je obec hned za rybníkem, takže to tam bylo kousek, nikdo nám nezabloudil.

K vyhlášení výsledků nám všichni nevydrželi, což je škoda, vždyt celá akce je i společenskou událostí. V 11 hodin, hned poté, co neuspěji na zkoušce se dožadovat rodokmenu, abych mohl¨co nejrychleji odjet, to přece není fér ani ke kolegům, kteří ještě soutěží ani k rozhodčím, kteří vážili dalekou cestu aby se s vámi seznámili. Je slušné zůstat do konce a dát tím najevo svou sounáležítost, vždyt o to jde. 
Až příště vyhrají, budou se právě tito uprchlíci cítit nejvíce dotčeni neúčastí neúspěšných soutěžících.

Jak jsem zmínil, dokončilo tuto opravdu náročnou zkoušku a jak jsem slyšel od jedné vůdkyně (teda této druhé ceny si budu vážit) pouze 8 z 20 startujících. Pro mně je potěšením, že 4 z nich z Horys-lovu a vítězka také je z naší výcvikové školy. Velmi gratuluji vítězné fence labíka i štastné majitelce a přeji hodně dalších úspěchů.

Po nádherném zakončení v kulturní domě následovalo rozloučení a odjezd.Velmi těžce se mi po týdnu stráveném mezi super partou odjíždělo.

Na závěr bych poděkoval panu ing.Horynovi a celému sboru rozhodčích za perfektní posouzení během akce, která byla velmi náročná. Také místnímu MS za ochotu s jakou se o nás starali, zvláště panu Štanclovi a panu Pittaeurovi, občerstvení bylo výborné a guláš byl bez vady. Doufám, že příště se na Řásné opět setkáme že pojem Řásná bude mezi kynology něco znamenat.

1. července 2008

Mirek Horáček,
Lovecká psí škola Horys-lov