LZ retrívrů a slídičů se zadáním
titulu CACT,  Kolence. 2. 6. 2007.

Lesní zkoušky v Kolencích patří tradičně mezi jedny z prvních klubových lesních zkoušek. Podobně jako v Řevničově byly tyto zkoušky z časového hlediska značně náročné a vyhlášení vítězů skončilo opět velmi pozdě.
Stálo by za to zvážit, kde by bylo možné nějaký čas ušetřit. Jednou z možností by bylo nakapat barvy dopředu a kus přenášet jen mezi konci jednotlivých stopních drah. Myslím, že toto opatření by nijak nesnížilo náročnost zkoušek, ale podle mého názoru by se tímto opatřením daly ušetřit dvě až tři hodiny času, protože nyní se kus nosí po celé pobarvené stopě. Dále tyto zkoušky obsahují disciplíny marking, slídění (obdélník 30x 150 m) a dvoje vlečky. Pokud se pro každého pejska připraví samostatná stopní dráha, která je od sousední vzdálení 150 m, znamená to pro tyto čtyři disciplíny při maximálním počtu 24 psů značný nárok na prostor pro zkoušky a pro přesuny mezi jednotlivými disciplínami a s tím souvisí také časová náročnost lesních zkoušek.

V Kolencích panovalo na zkouškách veliké vedro. Vzhledem k letošnímu velkému suchu byl terén značně vyprahlý a to kladlo velkou náročnost na dobrou fyzickou připravenost pejsků. Platilo to zejména pro retrívry, kteří dopoledne absolvovali v lese následovámí, barvu, odložení a klid na stanovišti. Po krátké polední přestávce pak za velikého vedra prováděli zbylé disciplíny na vyprahlé louce. Ze sedmi přihlášených retrívrů také tři nedokončili a pouze jeden skončil v první ceně a ani ten neměl plný počet bodů.

Naše škola byla zastoupena dvěma účastníky.
Dastyho vedla tentokrát už Simona. Dasty prokázal výbornou fyzickou připravenost a chuť do práce. Na barvě, kterou šel jako hlásič, mu však u kusu vyběhl zajíc. Asi 40 metrů jej prohnal, pak se vrátil ke kusu a odtud zpátky k Simoně, která s rozhodčím a celou koronou čekala u lože. Barvu pak dokončil jako vodič a dvojka jej posunula do druhé ceny. Odpolední disciplíny pak absolvoval bez jediného zaváhání.

Já jsem, stejně jako v Řevničově, vedl labradorku Safiru od Saši Bráblíkové. Pro černou fenku bylo odpolední vedro velmi náročné. Celou soutěž včetně vlečky srstnaté jsme absolvovali s jedinou trojkou za klid na stanovišti. Na vlečce pernaté však Safira při návratu bažanta vyplivla a vrátila se bez něj. Nasadil jsem ji podruhé, ale vrátila se, lehla si a bylo na ní vidět, že toho má již dost. Časový limit jsme ještě zdaleka nevyčerpali, ale nepovažoval jsem za rozumné ji posílat ještě jednou a ze zkoušek jsme odstoupili.

Na zkouškách byl podán jeden protest, nebyl však uznán.