LZ retrívrů a slídičů se zadáním
titulu CACT,  Řevničov 27. 5. 2007.

Poprvé v životě jsem se zúčastnil vrcholné kynologické akce jako vůdce, neboť všechny předchozí jsem doposud absolvoval v roli doprovodu. Je pravda, že letos mám absolvovány s naším šestiměsíčním Ginem od Hradu Veveří OVVR a Zkoušky vloh, ale to je proti CACTovým klubovým lesním zkouškám jen vesnická liga.

Původně jsem měl na zkoušky jet jen opět jako doprovod. Protože Simona se musela na poslední chvíli účasti na zkouškách z vážných rodinných důvodů vzdát, dohodli jsme se s Mirkem Horáčkem v sobotu, den před zkouškami, že pojede se mnou a Dastyho povede on.

Dasty podal svůj standardní bezchybný výkon, před ním se umístili jen psi, kteří absolvovali barvu jako vodič na volno, resp. oznamovač. Mirek Horáček tak mohl všem ukázat, že je nejen dobrý výcvikář. Prokázal, že umí vzít psa, kterého hodně dlouho neviděl a okamžitě jej má „v ruce“.  Dasty okamžitě poznal, že má profesionální, přesné, vedení, bez zbytečných povelů. Okamžitě se Mirkovi přizpůsobil a podal výkon, odpovídající jeho kvalitám.

Já jsem byl ve skupině s Magistrou Zuzanou Mandelovou a panem Antonínem Míškem, který vedl dva psy. Protože jsem s nimi strávil celou neděli, dovolím si malé hodnocení:

Nahlásila svou Annie jako hlásiče. Hned na této první disciplíně obdržela nulu, což je vylučující známka. Ovšem, kdo neriskoval a šel na jistotu jako vodič na řemeni, neměl tentokrát naději na přední umístění. Takže odvahu vůdkyně riskovat je třeba vysoce ocenit. Annie pak rozhodčí umožnili celou soutěž dokončit. Annie prokázala, že je na letošní sezónu velmi dobře připravena. Ve zbytku disciplín předvedla perfektní, vyrovnaný a spolehlivý výkon a kdyby se Zuzaně barva povedla, byla by jasným vítězem celé soutěže.

Je myslivec tělem i duší, zkušený rozhodčí a výborný vůdce. Jeho vitalitu v jeho věku je třeba mu jen závidět - týden po zkouškách bude slavit sedmdesátiny. Pane Míšek, k Vašemu jubileu Vám posílám gratulaci s přáním pevného zdraví a stálého elánu. Pejsky měl pan Míšek na zkoušky precizně připravené, k jejich výkonu není třeba dodávat žádný další komentář.

Safča, jak mně byla asi před měsícem na jednom výcvikáči u Mirka Horáčka v Brodě představena, patří Saše Bráblíkové. Saša fenku přes zimu pečlivě připravovala, ale protože v nejbližších dnech se jí má narodit miminko, hledala někoho, kdo by Safču na zkouškách odvedl. Volba padla na mne.

Dvakrát jsem si proto fenku vypůjčil na dvouhodinové spíš procházky, než výcviky, aby si na mne trochu zvykla. V polovině týdne před zkouškami jsem se se Sašou domluvil, že Safiru bych vzal do Řevničova „na celodenní výlet“, aby si na mne trochu víc zvykla. Zkušenosti z výcviku psů už za sebou nějaké mám, na vrcholných zkouškách jsem však dosud psa nikdy nevedl.

V pátek večer před zkouškou jsme se s majitelkou fenky domluvili, že mně dá s sebou jen tak pro jistotu její doklady a když bude volné místo, tak ji na lesky přihlásím. V neděli ráno o půl páté jsem vyfasoval fenku, vodítko, doklady a vyrazili jsme do Řevničova.

V Řevničově jsem zjistil, že na zkouškách volné místo je, tak jsme se Safčou přihlásili. Byl jsem si vědom hlavně rizika při disciplínách vodění na řemeni a následování, neboť jsme se vzájemně ani pořádně neznali. Tam jsme také (zcela po právu) obdrželi dvojky a jednu trojku na barvě.

K barvě mohu říct, že to byla vůbec moje úplně první barva v životě. Pes mne kamsi vlekl, myslel jsem, že už máme za sebou tak tři kilometry, když se konečně objevilo lože. Po dalším nekonečném putování jsme pak nakonec dorazili ke kusu. Na barvě jsme jednou sešli a rozhodčí nás odtroubil.

Bodů jsme měli dost na první cenu, do druhé jsme se dostali kvůli limitní známce. Dosažený výsledek považuji za velký úspěch a majitelce musím vyslovit poděkování za vzornou zimní přípravu Safiry. Prokázala spolehlivost na vlečkách, výborný nos na barvě a po celou dobu zkoušek nesmírnou chuť do práce. Je to klidná fenka, dobře zvladatelná. Po docvičení některých prvků v ní budou mít ostatní labíci velmi zdatného soupeře.

Zkoušky byly po organizační stránce pořadateli dobře připraveny, všechno bylo dopředu do detailu naplánováno, o soutěžící se po celou dobu vzorně staral bufet. Zkoušky probíhaly v lese, v členitém terénu, který lze hodnotit spíše jako obtížnější. Atmosféra mezi soutěžícími byla přátelská, během zkoušek nebyl podán žádný protest.
Časově byly tyto zkoušky dosti náročné, patřily k jedněm z nejdelších, které jsem dosud měl možnost vidět. Já jsem vstával o půl čtvrté ráno a do Brna jsem se stihl vrátit až asi v jednu hodinu v noci.

myslivecké kynologii a pejskům vůbec, zdar
redaktor stránek Karel Zelníček